Zážitky, akce, kamarádi
2000

Můj milý deníčku, již jsem velký chlapec a tak jsem se rozhodl, zapisovat do Tebe příhody mých kámošů a hlavně moje, kromě těch intimních.

Co bylo v roce 2000:
29.4.-1.5. Cyklovíkend s Pekari&spol v Jizerkách, spaní pod širákem v lese s liščí návštěvou, ZOO Liberec, rožnění masa (kuchař Honza Karásek), cyklovýlety po kopcích, táborák u hájovny, prostě akce, pohoda, furt se něco dělo, cesta zpátky na kole 134km za 5h 40min po trase Josefův důl, Tanvald, Turnov, Praha (po 610 - stará výpadovka ).

Honza
5.5. To jsem já, voholil jsem si bradu a takhle vypadám, jako holátko.

6.5.-8.5. Berounka
Horko a dost vody. Jela Radka, Zoja, Jára a já. Skryje - Račice (kemp vlevo před Račicemi), Račice - Beroun (louka vlevo před Berounem), Beroun - Dobřichovice.
Souloď
Soulodění, háčci neháčkujou (Radka, Zoja)
Jez
Úspěšné splutí jezu Nižbor


13.5.-14.5. Na kole po středních a jižních Čechách (u Rybářů), koupání u Živohoště, rožnění.
Ríša prováděl geologický průzkum vrchních vrstev polní cesty ramenem a hlavou, přičemž ani neslezl z kola.

18.5. Terezka Podlešáková v Růžové čajovně o Gruzii (diáky, hudba).

sobota 20.5. Prčice, bohužel neodešel jsem - nikdo mě tam neposlal. Co já vim. Velmi smutná sobota :-x

20.5. Zig-Zag a jiní stepníci.

neděle 21.5. Jsem doma sám :'-(

25.5. čtvrtek: Posezení ve sklípku v Karlově ulici, Pekari a Karásek.

26.5. Zuzka je v nemocnici v Krči. Má do ruky hadičku z takové lahvičky a něco tam kape. Je jí špatně. Říká: "A přitom jsem od včerejška nic nejedla. Jenom ten bramborový salát s majonézou, ale nesnědla jsem ho celý, protože byl zkažený." :-o

28.5. neděle: Malý cyklovýlet přes pražské parky: metrem do Stodůlek, cyklostezkou k Maškům, Na Vidouli, Kotlářka, Homolka, Ladronka, Hvězda, Šárka, Stromovka, Letná. Já, Mára, Magda M., Jana Č., děti.

Zuzce už je líp.

večer: zahradní párty: Lada, Jarmila Dr, Rybářovi, Mára, já, spousta dětí, hrál jsem s nima na babu, dospělí vedli moudré řeči, rožnění, ke konci déšť ale pohoda.

29.5. Zuzku už pustili. Co jí bylo nevědí. Příroda si naštěstí pomohla :-))

30.5.-5.6. Helenka Fi byla ve Švédsku, hrála tam basket za USK.

3.6. Pidimužklikni 1500m bazén, 100km na kole, 10km běh. Nebo půlku.

Pidimuž podruhé: Příspěvek od Michala Kamaráda. Michal dorazil jako druhý nejen ve své kategorii, ale absolutně.

10.6.-11.6. Tento víkendklikni jsem doplnil chuť do života.

17.6.-18.6. Bahna 2000 Jeden víkend v roce je otevřen rozsáhlý vojenský prostor Jince v Brdech, nachází se zhruba v lokalitě Hořovice, Jince, Příbram, Rožmitál pT, Mirošov, Strašice. Úžasná nedotčená příroda, Padrťské rybníky, panenské lesy, desítky kopců, potůčků, tisíce zákoutí, vše řídce protkáno úzkými asfaltovými cestičkami o šířce PV3S.
Otevřeno při příležitosti jedné z největších prezentačních akcí armády, 11.ročníku Dne pozemního vojska Armády ČR na vojenském cvičišti v lokalitě Bahna u Strašic. Pořádá velitelství Pozemních sil ČR spolu s dalšími složkami armády, vojenskými kluby a vojenským muzeem na demarkační linii z konce 2.světové války u Rokycan.
Prostor je velmi rozlehlý, Bahna je pouze jedno z jeho zákoutí, vojáčkům se dá vyhnout. Letos jsem však tuto akci vynechal.

17.6.-18.6. Projel jsem si spolu s výbornou partou lidí z cykl. klubu MIKE oblast Českosaského Švýcarska a Lužických hor. Vyjeli jsme na zříceninu Tolštejn, rozhlednu Jedlová, druhý den jsme byli v lázních Jonsdorf a Oybin, jsou propojené funkční parní úzkokolejkou.

21.6. : obrys Dana S. a Terezka N., prostě Srdce Evropy, pozvaly několik přátel a zároveň obchodních partnerů na 2.mediální mejdan. Živá hudba, raut, vedro, Střihoruký (viz můj obrys).

24.6. plameny Svoje narozeniny oslavil Jirka Zeman. Tak se další z nás dostává z chlapeckého věku mezi opravdové muže. Zahradní slavnost ve Štěrboholích navštívilo větší množství kamarádů. Jídla a pití bylo dost, i živý ohýnek a živá hudbička. Mára s Pípou vydrželi až do svítání!

Jirka 50     Mára tanec
    Hořím touhou protančit s Vámi dnešní večer, madam.



Hurá dárek!

27.6. kuřba Kuřba vodní dýmky u Máry. Vše kromě tabáku s sebou. Obrázek je z minulé akce: zleva Tomík, Mára, Luky, Honza Fi, Pípa, okolo vodní dýmky jsou shromážděny kuřačky.
Tato akce byla poměrně hojně obsazena. Přišli: nejdřív já-Honza Fi, protože chodím všude včas. Dále Jirka Ze s Jitkou Ru, žabička Martina Ho, Daniela a Martin Ry, Mirek Gr a Maruška, Fred Pa, Dáša Po, Magda Ma, Pavel Šk-po povedené operaci kyčle je to teď plejboj, Pípa a Jana Ví. Taky přijel Honza Ko na kolečkových bruslích a s vtipem:
Ptá se pančelka dětí: jak říkáme tomu, kdo chce, ale nemůže?
Pepíček: impotent.
pančelka: správně, a kdo je ten, co může ale nechce?
chvíli ticho, až to úča nevydrží: hajzl je to děti, hajzl!
 Marek usmažil zase takové ty bochánky neurčitého vzhledu a složení, leč dobré a hojně nás zásobil tabákem. Pokud vím, bylo to tentokrát švestkami vonící blátíčko. Já jsem si však šetřil plíce na příští týden. Bylo příjemně (až na ten čmoud), veselo, povídalo se o všemmožném. Fi
Děkuji všem přítomným za nádhernou atmošku, která se na této Kuřbě mimo pořadí strhla a která skončila až ve 2 ráno závěrečným zachlastem u Guinesse. Trénujte plíce, příště zakouříme v září. MáraGasp.


28.6. Havelka, Melody Makers. Pěkné, ale dlouhé. Fi, Gr, Ry, Dr.

30.6-9.7. energie Cykloputování po Bernských Alpáchklikni s cykloklubem MIKE. Thunské jezero, Interlaken (čti Interlaken), Grindelwald, ledovec Kanderfirn, Bern, průsmyky Gross Scheidegg, Grimselpass, Furkapass, Sustenpass.

14.7. 17-19h, Kunratice, naproti kostelu, hospůdka u Bezuchů (zahrádka zezadu, 15-22h). Námořnická žranice. Jedli: Pekari, Honza Ka, já, Many-Fred a Fany Pa. Organizoval Honza Karásek, záruka dobrého jídla. Oválné talíře - obří porce, jídla netradičních chutí. Z ulice je i normální hospoda (11-24h), ale bez Asijských specialit a bez námořníka (já vím, že by ve slově Asijské mělo být malé a, mě se ale velké líbí víc, tak si trhněte). A neváhejte, námořník v lednu 2001 odplouvá.

16.7. TKDČ: 1.Jinonický letní výtvarný salónklikni
Slavnostní vernisáž v 16h na zahradě u Mašků.

18.7. TKDČ: Marek má narozeniny a dost ho to překvapilo. Protože v létě (to je teď) je v Praze málo lidí, Mára radši nepozval nikoho. Tak se pod průhlednou záminkou dořešení pracovních úkolů pozvala jen jeho sekretářka, sličná Petra K. Ovšem Mára netušil, že se jedná vlastně o trojského koně. A tak, než začal s Petrou řešit cokoliv, přišla 10x pica, hned nato 1x mikrovlnka a 28x strávník. A proto je teď (v létě) v Praze málo lidí. Jsou totiž u Marka na pice.

19.7. Pekari: Kolaudace nového pelíšku. Terasové rožnění skvělých kuřecích křidélek a dalšího masíčka zajistil Honza Karásek. Několik umyvadel salátů a krásné fotografie zajistila Pekari. Na terase byla trochu zima, ale nepršelo.

20.7. TKDČ: Kolaudace nového hnízda Karla Sluky. Pohoštění připraveno velmi profesionálně, a vlastními silami. Přišel i Mirek Sluka. Jelikož Sluky jsou si podobné, jako vejce vejci (později pták ptáku), spletla si je i Žába.

20.7.-24.7. VHT: 3 dny pěší putování přes Západní Tatryklikni ve výškách nad 2000m. Fred Pavlík a já-Honza Fi.

28.7. : Supermejdan na Grégrštejně.

28.7.-5.8. Dolomityklikni
Itálie, Alpy. Cyklohorolezecká akce. Honza Karásek, Lenka Pekari, Terezka Podlešáková, Honza Kreisinger, Lukáš Vomlel a já - Honza Fiala. Týden v horách. Kolo, spacák.

6.8. TKDČ: U Holubů zhodnocení letošní dovolené TKDČ 30.7.-5.8. Skalský dvůr. Lísek u Bystřice pod Pernštejnem u Žďáru nad Sázavou. Cyklovýlet 2x, Macocha, westernové městečko, tenis, bejzbol.

13.8.-20.8. Slovenský Rájklikni, Nízké Tatry. Na kole i pěšky.

17.8. Kolaudace sedací soupravy u Koretzů, 18:30, jídlo s sebou (ta sedačka byla drahá) :-).

28.8. Pěkný požár Vinohradského pivovaru naproti Slukům a Pavlíkům. Oboji mají alibi.

29.8. Ping pong v Bohnicích. Karásek, Pekari, Honza Kreisinger, Lukáš Vomlel, já - Honza Fiala a dalších dost lidí. Turnaj až do úplného zemdlení, takže jsme skončili nedokončivše vše kolem 23. hodiny.

30.8. Žranice U Bezuchů.

1-3.9. Jsem na Moravě na motorkářské svadbě.

8.9.-10.9. Nejen cyklo napříč Šumavou.
Měl jsem na vybranou. V sobotu 9.9. jet Krále Šumavy. Jel jsem ale loni, 145km. Zajímavá zkušenost. Hodně lidí, zvlášť při startu. Pak mi většina ujela. Podmínky dost nefér. Někteří totiž přijeli dost natrénovaní a ani to jim nestačilo, ještě jezdili v balíku a měli doprovodná vozidla. Co bych zažil? Hodně námahy, žádná sranda.
A druhá varianta, přejezd Šumavy. Co zažiju, nevím. Proto jedu!
Můžu si dát ve čtvrtek spacák k Markovi, přiveze ho Dáša. Radši si ho ale dám na kolo, ať jsem nezávislý. Připínám si obě brašny, do jedné spacák a karimatku, do druhé oblečení. V pátek se budím budíkem a jedu na kole na Hlavní nádraží, jsem tam z Jižňáku za 25min. Je to jen 11km, průměrná rychlost 26.4km/h. Schází se dobrá parta, podle abecedy: já Honza Fiala (píšu to podle abecedy, aby nebylo blbý, že jsem na prvním místě), Gaspík Mára s klucima, Jarda Klinger zlomená páteř, Manfréd Pavlík, Pekari, Martin Rybář. Celkem 8 nás je. Přichází ještě Ondra inspektor ČD se Zdeňkem, ale dávají si jen kola do hytláku, přijedou za námi až večer.
Rychlík má jen asi dva vagóny. Poslední vagón je v třetině bez sedadel, pro bycikly. Super. Vyjíždíme v 6:30, už v tunelu začíná pršet. Naštěstí jedeme daleko. V 10:28 jsme v Sušici, je krásně. Jedem z nádraží do města a dáváme si polívku. Náš dnešní cíl je jen 12km daleko, ale jedem oklikou. Ze Sušice vyjíždíme po 11h. Petrovice, Hartmanice, stoupáme, před Dobrou Vodou vlevo nahoru úbočím Křemelné. Pak sjíždíme dolů k říčce Křemelné. Martin kouká, jak Tomík holou rukou nasazuje spadlý řetěz a říká: špinavou práci dětem. V altánku u bývalé vesnice Studánky lokáme Bechera, ovšem mimo Tomíka, neb mu bude patnáct až zítra. Teď schne. Je 13:20. Zkouším vylézt na střechu altánku, ale kloužou mi cyklotretry. Zato zkušení lezci Pekari a Fred vylézají až nahoru, mají měkkou podrážku. To se jim asi blbě jede na kole.
Přejíždíme Křemelnou river, pak silnici z Prášil do Srní a do kopce a furt. V dálce vidím nějaký svislý předmět, co to je? Tlustý světlý strom, vodopád nebo skála? Ne, je to silnička! A není úplně svislá ale skoro. Poslední úsek má stoupání 27%. Nahoře je bývalá Nová Studnice, 1051mnm. Filmuju, jak ostatní stoupají. Kdybys nefilmoval, tak to vytlačím, někdo říká. Zelenohorská vyhlídka v 14:30. A poblíž dělám ty nejpřirozenější lidské pohyby. Z ruky do huby, je tu spousta borůvek. Buďto je sním, nebo mi někdo musí vyškrábat oči, jinak to nevidim.
Sjezd dolů na Javoří pilu, krásné místečko, podél Roklanského potoka na Modravu. Osvědčená hospůdka vlevo před mostem, už je taky 15:40, pozdní oběd. Rozvalujeme se, pak jedeme přes Antýgl. Nahoře je přírodní šutromuzeum. Fred píchnul a Mára usnul. Po 18h jsme v Srní a dáváme brzkou večeři. Pak to perem z hor dolů přes Rejštejn, máme spát v Radešově u Dáši. Dáša právě volá, že je ale v Plzni, má u sebe klíče a spacáky těch, co je dali ve čtvrtek k Markovi.
Odbočka na Radešov, přede mnou STOP, pět metrů za mnou rozjetí mladí Gaspíci. Brzdím zvolna, zastavuju až uprostřed křižovatky. Luky mě objel a jede dál, i když máme odbočit. Tomík mě objel jen o pár cm. Ještě že nic nejelo. Jdeme do hospody a čekáme na Dášu. Přijel vlakem Ondra, Zdeněk a pak i autem Dáša. Před 23h zaleháváme na půdě. Dnes ujeto 62.7km, nastoupáno 1264m, průměr 17.7km/h, maximum 59.1km/h. Čistý čas jízdy jen 3h33min. Štěká Dášin pes.
Ráno štěká pes. V polospánku slyším, že pár lidí jede napřed, čeká náš totiž stoupání zpátky do hor. Vyjíždíme až po 8mé. Kopec Svojšák přes vesnici Svojše. Doháníme ranní ptáčky, na Zhůří jsme nastoupali 600m, je 9:40. Po lesní cestě přes Zlatou Studnu, po silnici na Nové Hutě. Otevřený konzum, tak konzumujem. Mají tu i lavice a stolečky. S Fredem se lavice převrací, pak plůtek, pak o něj opřená kola. Pěkné domino. Mára volá do Pasečné, cíle dnešní cesty, sestře Pavla Škorpila. Pavel měl domluvit ubytování. Domluvil ale jen 2 lidi a na včera. Tak ještě jednou do konzumu, v Pasečné není ani hospoda. Je 11h.
Nevíme, jestli pěší přechod do Rakouska Zvonková není jen do 17ti, tak přidáváme do tempa. Krásnou Chaloupeckou slať si ale nenecháme ujít. Marek hlídá kola a spí současně. Odmítám kolo naložené brašnami tahat lesem přes větve a pařezy a vybírám další cestu. Jedeme z Borové Lady na pláně po levé cestě, podle Malé Vltavy. Ve Ždáreckém jezírku dáváme koupel ve 12:30. Osvěžující. Pak rychlý sjezd do Strážného, kousek po silnici do Hliniště a po cestě směr Soumarák. Peru to lesem asi 40. Zavřenou závoru na rozhraní slunce a stínu vidím na poslední chvíli, brzdím smykem, hledám si místečko vpravo v lese, ale stíhám zastavit půl metru od závory. Prohlížím si 10m dlouhou brzdnou stopu, nějaký nekvalitní asfalt, možná jen dehet, protože je natavený a smykem uhlazený.
Jedeme po silnici do Dobré, jen napít, není čas. Pak přes železniční most a do Nové Pece. Je 15h. Před křižovatkou vlevo testujeme novou hospodu, skvělá. Na cestě ke Kanálu se vyhřívá zmije. Filmuju jí, místo aby utekla, syčí na mě. Cestou vidím i jiné živočichy, ale chovají se neutrálně, suše. Někdo je přejel už dávno přede mnou. Jedeme podle Schvarzenberského Kanálu. Krátce stavíme u kostela v bývalé Zvonkové. Všechno je tu bývalé, bolševik zničil mnoho krásných vesnic. Celnicí projíždíme v 16:58 a zjišťujeme, že nemají do 17ti, ale do 20h. Jedeme dál podle Kanálu, je tu modrá česká turistická značka. U dřevěných ptáků potkáváme české cyklisty, nemají pasy a nevšimli si, že jsou v Rakousku.
V 18:10 přes přechod Ježová vjíždíme do Česka. Jedeme po krásné asfaltové cestě podél bývalých vesnic. Kocháme se západem slunce. V 19:30 jsme v Pasečné. Kraj světa. Jen pár obyvatel a koně. U svých hostitelů jsme přijati medem a sádlem. I poslední chleba jsme jim snědli. Už je noc. Najednou záblesk a rána jako z děla. Jdu se podívat ven. Bylo to z děla. Je tma, tak nevidím, kdo střílí. Další rána. Když tam dám trojitou dávku, odletí lauf šest metrů dozadu, slyším na levé ucho. Pravé ucho jen píská. Radši jdu domů. Po třetí ráně přišla odpověď z Rakouska, taky tam má někdo dělo. Po čtvrté ráně přijíždí policie, ale nic tu už není. Dnes ujeto 110.7km, nastoupáno 1457m, průměr 17km/h, maximum 58.2km/h. Čistý čas jízdy je 6h30min.
Ráno v 8:30 vyndáváme kola od podrážděných včel a vyjíždíme z Pasečné po silnici. Je ale překopaná, musíme kola přenést. Jedeme dál podél hranic přes Spáleniště, bývalé Kapličky (1300-1959), Mnichovice, v 11h do Studánek. Potkáváme pána s košíkem švestek, jsou sladké. Doporučuje nám hospodu Soňa. Dávám si Šumavskou baštu. Oválný talíř, houskové i bramborové knedlíky, několik druhů mas, zelenina. Mára a Ondra dříme. Jižně objíždíme Dolní Drkolnou a na kraji louky odpočíváme. Pak přes Horní Dvořiště (je tu nová hospoda) do Českého Heršláku na nádraží, které se jmenuje paradoxně Horní Dvořiště. Dnes ujeto 31.8km, nastoupáno 468m, průměr 15.7km/h, maximum 57.5km/h. Čistý čas jízdy je 2h.
Vlak přijíždí před 15tou hodinou. Je krátký, ale všichni sedíme. V Rybníce přestupuje od Lipna spousta lidí. Pekari je blbě, má úžeh nebo úpal. Po 19h jsme v Praze.

16.9.-17.9. Vinobraní v Mělníce, aneb Jak mě kradli.
Dostal jsem tip, podívat se na oslavu vinobraní do Mělníka. Mám tam pár přátel, tak jedu. Přijíždím dost pozdě, je kolem 21h. Nechávám auto poblíž centra v klidné postranní uličce, přecpané parkujícími. Jdu k centru. Je to jako pouť, kolotoče, turecký med. Dávám si burčák, je to hnusná břečka, proti tomu Moravskému. Potkávám Dášu. Na náměstí hraje skupina a tancuje se. Několik tanečníků v extázi je v kašně a cákají vodu ven, a to mimo rytmus. Ještě že mám bundu. Na dlažbe leží unavenci a spí, nebo jsou spíš mrtví, nebo ohluchlí.
V boční uličce je další hudební skupina, hraje country. Potkávám P.P. (Vl. Pustinu) s rodinou. Piju horkou medovinu a pod vlivem lezu na kolotoč. Jsem v jakési kleci a ještě upoutaný. Loni z toho jeden vylít a zabil se támhle o ten barák, ukazuje někdo přes ulici. A už se točíme, odstředivá síla mě protahuje tváře. Super zážitek, ale jedou to stačí.
Je přes půlnoc, většina lidí odešla. Jdu k autu. Je v uličce samotné. Přešlo tu asi dost opilců. Pravé zrcátko je uražené, ale leží před autem. Lehám si dovnitř a usínám. Asi za hodinu se probouzím. Někdo kouká předním okýnkem dovnitř, mě nevidí. Pak kopne do kola a utíká asi 20m, schovává se do stínu a čeká. Za chvíli to opakuje. Rozsvěcím na chvíli dálková světla a prohlížím si ho, on mě pořád nevidí. Utíká pryč. Za 10 minut je zpátky a něco dělá u předních dveří. Otevírám zadní dveře a ptám se, jestli něco nepotřebuje. Třeští na mě oči, nehýbe se. Tak radši běž, říkám, on ožívá a utíká.
Ráno nacvakávám zrcátko a jedu do Prahy.

22.9.-24.9. Orlické horyklikni - Betonová hranice na kole s MIKE. Dobrodružství, odvaz.

6.10.-8.10. Šluknovský výběžek, Lobendava. Cyklo, víno, zpěv.
Skoro všude se dá dojet na kole. A tak si Dáša vymyslela, že si uděláme výlet do Šluknovského výběžku, k Uhlířům na chatu. Luboš a Jitka pojedou autem v pátek večer, protože Luboš dřív nemůže kvůli práci. A já s Dášou v pátek ráno na kole. Odhadl jsem to na 130km.
Nejdřív zajíždím pro Dášu do Motola. Po chvíli zjišťuje, že zapoměla pas, tak se vracíme. Pak jedeme do Mělníka do práce k její mámě, měla jí přivézt oblečení na kolo. Něco ale zapoměla, tak jde Dáša ještě nakupovat. Konečně dorážíme do Byšic, sundaváme kola z auta. Začíná jemně mžít. Sedáme na kola a v 8:40 opouštíme Byšice.
Projíždíme Kokořínským údolím, přes Ráj. Po 11h v Dubé kupujeme dárek pro Jitku, protože má narozeniny. Sice pořád prší, nebo alespoň mží, ale máme skvělou náladu. Lidi na chodníku mají deštníky a tváří se zachmuřeně, už to je srandovní.
Jedeme krásnou podzimní krajinou, pořád po vedlejších silničkách. Z Dubé přes Dřevčice, Sušice, Holany. Tady asi dělali ráno silnici, z asfaltu jde pára a spojuje se s deštěm v mlhu. Silnice najednou hřeje, mlha zhoustla. Ten asfalt není ranní, ale čerstvý. Dáša křičí a jede šikmo do příkopu, asi nevidí. Málem jsme narazili do stroje a do dělníků. Nechápou, čemu se tak šíleně smějeme.
Přejíždíme hlavní silnici, v 12:30 projíždíme Zahrádky. Dáša vidí, jak auto projíždí louží a zkouší to taky. Směje se, že teď má mokro i v botech. Asi 200m od nás vpravo vede Českolipská výpadovka. V České Lípě jdeme do hospody, je 13h. Pijeme čaj s rumem a kape z nás voda.
Vycházíme z hospody, neprší. Jedeme přes Manušice. Už zase prší, vydrželo to jen 10minut. Projíždíme Skalici u České Lípy, podjíždíme obchvat Nového Boru, projíždíme Novým Borem a stoupáme na Polevsko. Sjíždíme do Kytlice. Na mapě je přímá cesta do Chřibské-Krásné Pole, ve skutečnosti je tu strmý kopec a pěšinka v trávě. Nesjízdné. Musíme kousek na západ podle Kamenice a pak lesní asfaltkou do kopce. Čekal jsem na Dášu až na kopci, což jí naštvalo. Do Chřibské jsme sjeli po hlavní silnici. Už jsme ujeli přes 100km, je 16h. Říkám, že to nebude 130km a Dáša se naštvala. Projíždíme celou Chřibskou, pak zadem přes Doubici a Kyjov.
V 17h vjíždíme do Kyjovského údolí. Jedeme skoro až na hranici s Německem a přes Kopec. Dáše je špatně, ale jede. Brtníky a prudký nepříjemný stoupák. Stoupák končí, ale Dáša jede pořád pomalu. Říkám, že už je na rovině, ať si přeřadí a jede rychleji. Naštvala se, že jede jak může, ale pak zjišťuje, že už je na rovině, přeřazuje si a jede rychleji. Začíná se stmívat. V Mikulášovicích v 18:40 nakupujeme potraviny a v krámě necháváme louži. Pořád prší.
Luboš už mezitím dojel autem do Lobendavy a jede nám naproti. Za Vilémovem se potkáváme. Jede dál za námi a svítí nám na cestu. Celá cesta byla dlouhá 127km, čistý čas jízdy 7h 50min, průměrná rychlost 16.4km/h, nastoupáno 1993m, maximální rychlost 53,1km/h.
houby V sobotu jdeme na houby. A rostou houby všech barev, sbíráme jen hřibovité, a je jich tolik, že naplňujeme dva koše a na zpáteční cestě už je ani nesbíráme. Co s načatým večerem? Hrajeme všichni karty, samozřejmě že prší. Chápeme ale smysl hry novým, lepším způsobem. Komu se podaří zbavit se všech karet, není vítěz, ale smolař, protože hru končí, ze hry vypadává a jen se musí smutně dívat, jak si ostatní hrajou dál. Luboš s Dášou jdou po půlnoci spát, ale já s Jitkou hrajeme furt. Aby to nebylo jednotvárné, postupně přimícháváme mezi karty pexeso a jiné předměty. Prohrál jsem v 5h ráno.
V neděli jsme si vyjeli na kole do Sebnitzu, mají tu príma dětské hřiště. Ujeli jsme skoro 26km. A navštívili jsme známé Dáši. Zpátky do Byšic jsme jeli Lubošovou dodávkou.

9.10.-13.10. INVEX

17.10. TKDČ: U Nosků: první podzimní úterní sauna - pánská! Ale Sašu Růžu jsem nalákal.

19.10.-22.10. Harrachov. Já, Dáša H, Jitka U, Mirka. Mireček. Měl jet Luboš Uhlíř, ale onemocněl. sušenky Přijeli jsme za tmy, v Harrachově byl uzavřený most a nemohli jsme najít chatu. V chatě jsme zas hledali vypínač elektřiny. Pak jsme se ubytovali a veselili se. Nějak se mi dostaly do očí sušenky.
V pátek jsme dopoledne šli k Mumlavským vodopádům. Rozmazlovali jsme Mirečka. Odpoledne v sestavě já, Dáša, Jitka na kole. Vystoupali jsme na Dvoračky. Jitka necyklistka se vrátila zpátky, já s Dášou jsme chtěli jet dál. V strmém klesání na Sedlo pod Dvoračkami Dáša ve velké rychlosti upadla a potloukla se. Zavolal jsem první pomoc do Rokytnice. Ještě že tam byl signál. Vysvětloval jsem, že na Sedlo vede asfaltová lesní cesta, která podle mapy vyvěrá ze silnice Rokytnice-Mísečky. Je tu rozcestí turistických značek. Ale oni neměli mapu a tak že pošlou vrtulník z Liberce.
Vybral jsem přistávací plošinu, naštěstí les tu není všude. Mával jsem bílou přilbou. Letěli ale přímo na mě a pod sebe neviděli. Ale druhý přelet mě našli. Dáša byla pořád v šoku. Vrtulník byl červený. Schoval jsem její kolo do lesa a jel na chatu.
Jitku jsem pověřil vybráním náhradního oblečení pro Dášu, měla šaty roztrhané. Jeli jsme pro její kolo a pak do Liberce. Najít v Liberci nemocnici byl problém. Nebylo tu žádné značení. Až posledích 300 metrů. Najít v nemocnici chirurgický pavilon byl taky problém. Vešli jsme totiž vedlejším vchodem. A najít výdej pacientů byl taky problém.
Dáša prošla rentgeny a vyšetření. Dva zlomené prsty. Povrch odřený, vnitřnosti naražené a mohli jsme ji odvézt. Domů nechtěla, vrátili jsme se na chatu.
V sobotu jsme v sestavě já, Mirka, Jitka jeli na kole do Harrachova, kolem skláren, Anenským údolím, lanovkou na Čertovu horu, na Ručičky a do chaty. Dáša celý den jezdila s kočárkem s Mirečkem. nápoj Večer jsme se veselili. Pili jsme míchané nápoje. Hezky naaranžovaný byl koaxiální nápoj.
V neděli jsme si projeli vlakem trať Kořenov-Harrachov a byli jsme na rozhledně Štěpánka.

31.10. TKDČ: Všeobecná sauna u Nosků. A Ríšovy narozeniny.
Zinin příspěvek na téma záchod, velká strana, kakání, sračka.
Kdo má jaké choroby. Jak se těšíme na domov důchodců. Fakt zábava.
Ještě že nezklamala Terezka s jídlem.

1.11. TKDČ: Kuřba vodní dýmky u Marka Ga, několik nových tváří, odvaz, vybraná společnost mladá duchem a některé slečny i tělem.

4.11. TKDČ: Sobota: Zamykání řídítek
Sice ráno pršelo, někteří borci tudíž vyměkli (Pekari?!), ale akce byla super. Ivana mi dala do brašny 4 jabka a 2 housky se salámem.
Odjezd byl v 6:30 ráno z Hlavního nádraží rychlíkem 990 Otava, který má nádherný vagón na zjednodušenou přepravu kol. A pokecal s námi příjemný průvodčí.
V Příbrami už jen lehce mžilo, vůbec to nebylo nepříjemné. Jel jsem já, Ivana !?!, Marek a Tomík Ga, Petr a Ivana Cerhovi, Jarda Klinger, Manfréd, Martin Rybář, Pavel Škorpil, Milan, Jana Víchová. Prostě 12 lidí, co nejsou z cukru.
Jeli jsme přes Pičín na Brdskou Hřebenovku. V lese už nepršelo. Fred na Kuchyňce prorazil duši na šutrech. Stožec, Kytínská louka, Skalka a pak jsme sjeli do Řitky do hospůdky u rybníka, po obědě (Řitecká pumelenice) přes Jíloviště, Cukrák, Lipence, Radotín. Tady jsme potkali Jardu Janáka, který nám vyjel naproti, jelikož nepršelo. Dál po silnici zadem podél kolejí přes Cuc hli pod Barrandov.
V neděli jsme snědli ty jabka a housky, co byly pořád v mojí brašně.

12.11. Cyklovýlet. Odjezd 8:15 od Rybářů (v Karlově ulici) po marném čekání na Marka.
Účastníci: já-Honza Fi, Martin Rybář, Jarda Janák. Jeli jsme po pravém břehu proti Vltavě. U Mánesa jsme nesjeli na navigaci, yak bylo v plánu, protože byl slabý provoz a šutrózní nábřeží je drncovní.
Na křižovatce "Jiráskův most" si Martin neuvědomil, že nesedí v autě a vjel do křižovatky na růžovou. Dostal se akorát doprostřed, když se auta rozjelya.
Za Výtoní jsme vjeli na chodník, je tu asfalt, značené jako cyklostezka. Na Mlejnku stezka uhybá šikmo vpravo, tak řikám Martinovi "doprava". Taky tam ale odbočovala pěšinka. Tu myslel Martin, tak zabrzdil, stočil řídítka doprava, přeletěl je a břinknul zadním kolem o zábradlí. Prasknul jeden drát. Opravovali jsme osmu asi půl hodiny.
Dál se pokračovalo po asfaltových pěšinkách i silničkách, pořád mezi tratí a vodou. Poslední asi kilák před Zbraslaví se ale jede po navigaci, ploché kameny, šlo to.
Károvským údolím jsme se škrábali od Vltavy nahoru. V jednom místě jde pěšinka zvrásněná kořenovím strmě nahoru a navíc doleva je prudký sráz k potoku. Cestička je tu jak římsička. Prošel jsem to s Martinem pěšky, ale Jarda to jel, pak se zasek o kořen, chvíli stál na místě, nohy v klipsnách a pěkně balancoval. Nakonec se převrátil ze svahu, kolo se položilo a sjelo jen kousek, ale Jarda jel dolů pár metrů, drápky zaryté do lesní půdy. Svah se sypal, museli jsme ho vytáhnout.
Vyjeli jsme k altánu nad Vltavou, krásný rozhled na Zbraslav, Lipence i Radotín. Byli jsme i ve zbytcích hradiště (Závist). Ve Lhotě jsme vlezli do nóbl restaurace, tak nás diplomaticky odkázali do hospody. Dali jsme polívku.
Přes Dolní Břežany a Vestec jsme dojeli do Westec City a zašli jsme do saloonu. Pěkné. Mají tu koně, osla, kozy a tak. Až bude program akcí, tak něco vyberem.
Projeli jsme Průhonice, Čestlice, Benice a v Kolovratech jsem se odpojil a vrátil se domů.

13.11. Mám narozeniny, ale v mém věku už to není důvodem k oslavě.

17.11. TKDČ: Pátek: od 19,00 hodin v hotelu Svornost v Dolních Počernicích se konal tradiční podzimní Reprezentační ples TKDČ pro mládež i dospělé.
K tanci a poslechu hrálo Duo Magic Sound. Na programu byly tance standardní, latinské, národně společenské, jakož i tance konzumní.
Během večera jste mohli shlédnout předtančení skupiny Kasiopea. Zpestřením byla opět bohatá tombola s převážně nevážnými cenami.

25.11. TKDČ: Narozeniny Mirka Grégra spojené s kolaudací Altánku.

29.11. Pánská jízda od 19h u Marka Ga, přišli jen tito páni: Marek Ga (je tu doma), já (Honza Fi), Mirek Grégr, Honza Koretz, Vláďa Holub a Pavel Škorpil. Dámy ani slečny nebyly. Fakt ne. Hlavní téma - domov důchodců.

3.12. Cyklovýlet do Posázaví. Původce tohoto výletu je pravděpodobně Monika, bývalá "manželka" Lenky Pekari. Panťák z Hlaváku odjížděl v 8:16h, to je na neděli slušně brzo. Když jsem vstal, byla tma a mlha. Mlha se snášela k zemi, bylo mokro jako v dešti. Takové hnusno, leč bezvětří. Na nádraží jsem byl první, mám to z Jižňáku nejdál. Dorazila i Pekari s kámošema. Další lidi a Mára Ga přistoupili ve Vršovicích. V SenoHrabech jsme byli po 9h a přibyli další cyklisti, m.j. Monika. Sjeli jsme k Sázavě. Oslizlé kameny, pokryté mokrým listím donutily několik slabších povah jít ze strmého svahu pěšky. Bylo to ale stejně riskantní, jako zůstat v sedle. Nikdo nespadl.
Podle Sázavy jsme jeli do 4kol, přes most rámusák na druhý břeh a zase podle vody. Místy jsme jeli po cestičkách a pěšinkách plných bahna. Kdo neměl blatníky, měl pihy. Všude.
V průměru jsme měli jídla dost, každou zastávku jsme průměrovali. Nejradostněji jsme průměrovali Moniččin čaj s punčem. Myslím, že to byl čaj. Myslím, že byl od Moniky.
Obědvali jsme dost časně, v 11h, v hospůdce Na Marjánce pod Stříbrnou Skalicí. Ne že by byl hlad, ale venku byly jen 4oC a vevnitř o hodně příjemněji. Po předobědě jsme jeli ještě kousek podle vody a pak přes Voděradské bučiny kolem Jevanských rybníků. Občas jsme na někoho čekali, byl i defekt. To je nepříjemné prochladnutí. Zima má jednu výhodu. Studené nápoje vydrží studené i bez termosky. A jednu nevýhodu. Na teplé nápoje je termoska nutná.
Několik set metrů před Říčany byl další defekt. Domluvili jsme si místo srazu restauraci Oliva. Někdo jel napřed, někdo se ztratil zblouděním a tak v Olivě chyběli 3 cyklisti. Taky tam chyběl kuchař a tak jsme se přesunuli do jiné hospody. Tady jsme se kupodivu nakonec všichni sešli a kolem 16h dali něco mezi obědem a večeří. Bylo nás devět. Domů nás většina odjela panťákem.
Najel jsem 81km, včetně cesty na nádraží.

9.12. TKDČ: Sobota: Vycházka - procházka s odborně-historicko-vědeckým výkladem.
Sraz byl v 10:00 na stanici tramwaye č.22 na Pohořelci, průvodkyni zajistil Ríša Nosek. Prošli jsme Strahovskou knihovnu, Loretánské nám., Nový Svět a mrzli u střídání stráží. I když nemrzlo.

10.12. Jaxme pekli cukroví.
Ivana si připravila několik těst, různé druhy. Cejtim vůni, tak vstávám od počítače a jdu do kuchyně. Ivana tvaruje jakési mušličky. Abych jí ulehčil práci, ochutnávám těsto. To ti nebude chutnat, říká. Ale je do dobré, tak konzumuju, aby toho nemusela dělat tolik. Ty taky sežereš všechno, říká. To zas ne, něco zbylo. Peče, odcházím pracovat. Za pár hodin se jdu zase podívat. Tvaruje rohlíčky, zase ochutnávám. Nic moc. Diví se, že prý je tohle dobré těsto. Pak se zarazí - já to spletla! Z rohlíčkového těsta máme mušličky a naopak. Je to fuk, stejně to sežeru do Vánoc.

15.12. Posezení v rugbyklubu Guiness od 19:00. Marek Ga, Mirek Gr, Honza Fi, Ivana Fi, Pavel Šk, Magda Ma, Fred a Fany Pa.

19.12. TKDČ: Sauna na Lukách, tradičně od 19:30h. To pro ty, co mají již vše hotovo. Já a MM jsme tvrdě makali na dokončovacích pracech filmu Rok na vsi až do 00:02h.

22.12. Konečně mám snad všechno hotovo a tak jdu koupit dárky. Celý podzim jsem se moc mezi lidi, tedy myslím mezi regály, nedostal. Mezi tím bylo otevřeno několik nových supersupermarketů. Nejdříve jdu do mého nejoblíbenějšího oddělení, do hraček. Ale co to? Samé žluté postavičky Pokémon. Co to je? Čínská invaze? Znechuceně odcházím. Ale jsou všude. Fotoaparát ve tvaru Pokémona. Prodavač ve žluté masce. Asi zase nejsem in. Budu se muset víc dívat na TV. Ještě že doma má všechno svou pravou barvu a tvar. Alespoň doufám, ne všechny svoje výtvory si prohlížím.

23.12. TKDČ: Tradiční procházka předvánoční Prahou, tentokrát v oblečení "vesnice 50.-70.léta". Začala v 16:45 od stanice Malostranská, přes Hrad do Baráčnické rychty. Tady byl promítnut film Rok na vsi, aneb z plodů naší země. Martin Mašek (studio MM) a já (studio FILABEL) jsme získali Oskary, a to ještě dříve (nebo právě proto), než byl film promítnut.
Tak pardon, není to OSKAR, ale zcela jiný operátor, a to PEGATEL. Martin byl oceněn za produkci, scénář a režii, já za kameru a střih.

26.12. TKDČ: Na Štěpána opět tradiční výstava fotek ze života TKDČ v galerii Fričova 9 na Královských Vinohradech, včetně ochutnávky cukroví.

31.12.-1.1. Silvestrovskou noc jsem strávil v Byšicích mezi cyklisty, abych to měl ráno blízko do Mělníka.


V roce 2000 jsem na kole ujel   3625 km a nastoupal   51300 m.

  Dopis od Jany :-)
  emotikony :-)
  básničky   cenzurováno
  Civilizace. Auta, televize, ledničky, zubní kartáček, párové manželství. Metla lidstva.



nahoru FILABEL