Poslední letošní plánovaný výjezd s cykloklubem MIKE si nemůžu nechat ujít. Jedu autem do Mělníka. Michal Třetina má něco s páteří a nemůže jet. Vedení zájezdu proto přebírá jeho žena Zorka. Auto nechávám u Michala na dvoře. Dorazila i Dáša, známe se už ze zájezdu Slovenský Ráj. Bereme od Michala cyklonářadí a jdeme k autobusu. Přijel z Neratovic, už je v něm pár cyklistů. Nakládáme kola a v 18h odjíždíme směr Orlické hory.

Hned otvíráme punč a necháváme kolovat po autobuse. Někteří, zřejmě cyklisté-začátečníci, nechápou, jak se mají zachovat. Ti zkušení si zkušeně loknou a pošlou flašku dál. Koluje tak několikrát dokola a nálada se vylepšuje, zábrany mizí. Promítáme záznamy z minulých akcí, stmívá se a někteří usínají.

Konečně jsme u Pastvinské přehrady, ale Zorka neví, kde je kemp. Ptá se řidiče Trabantu a jedeme za ním. Málem jsme ho zašlápli!

V kempu je pes a taky spousta chatiček, po 3-4 místech. Každý si může vybrat, s kým bude bydlet, jen Dáša ne. Musí bydlet se Zorkou. Já, Jarda Janák a Luboš Uhlíř máme chatičku nejblíž psí boudy a to zvíře furt štěká. Nám to ale nevadí, veselíme se a blbneme skoro až do rána. Pak odchází Dáša bydlet k Zorce, ale ne nadlouho, už je tu snídaně.

Je sobota. V 9:30 konečně sedím na kole. Jedeme dolů do Nekoře a pak přes kopec do Jablonného nad Orlicí. Je 10h a máme krátkou přestávku, Zorka mezitím prověřuje další trasu. Dál mírně stoupáme údolím Orličského potoka až do Orliček, pak je delší stoupání na Červenovodské sedlo, 813mnm. Z parkoviště v sedle stoupáme dál lesní asfaltkou až na Suchý vrch, 995mnm. Je tady sice rozhledna, ale je zavřená, zrovna tak restaurace. Je krátce po poledni, tak obědváme z vlastních zdrojů. Mezitím všichni dojíždějí.

Ze Suchého vrchu pokračujeme lesem k tvrzi Bouda. Je to soustava bunkrů a spojovacích chodeb pod kopcem Bouda, postaveno v roce 1938. Tady se rozdělujeme na dvě skupiny, kdo nechce do bunkru, odjíždí se Zorkou. My ale jdeme s Vl. Pustinou -PéPem na exkurzi do podzemí, prolézáme chodby a občas nějakou bývalou střílnou vykoukneme na povrch. Přes zimu tu prý bydlí i netopýři, ale nespí celou zimu hlavou dolů, občas se prolétnou. Jinak by byli zasraní až za ušima.

Průvodce zasvěceně vypráví, jak se bunkry před 2.světovou válkou stavěly a když se ho Dáša ptá, jak to, že si to tak pamatuje, ani se neurazí. Němci zkoušeli bunkry rozbít, jeden nacpali dynamitem a odpálili, ale bunkr jen nadskočil a dopadl o půl metru vedle. Takže schodiště do podzemí je přetržené a posunuté.

Krásný dlouhý sjezd lesem Uhelným dolem. Vjíždíme do Těchonína, ve vsi na mě domorodec hrozí a křičí "tady je čtyřicítka!". Projíždíme Mladkovem a stoupáme k Polské hranici. V Českých Petrovicích se dál dělíme. Dáša s Lubošem a několik dalších jedou dál k Zemské bráně, my s PéPem se jdeme napít do hospody. Uvnitř potkáváme část první skupiny se Zorkou, obsluha je pomalá, takže odjíždíme až po hodině. Dál se štěpíme na skupinu jedoucí k Zemské bráně (já, PéPe, ...) a skupinu, jedoucí kratší cestou. Nikdo už neví, kde kdo s kým je. Jedno je ale jisté. Počet skupin není určitě vyšší než počet účastníků zájezdu, neboť cyklista je nedělitelný.

V 17:30 jsme konečně u Zemské brány, na mostě přes Divokou Orlici. Jedeme lesem, kolem zajímavého torza stromu a míjíme zbytky Pašerácké lávky. Podél Orlice vjíždíme do Klášterce n.O. Mobilem se ozývá Dáša, že je s Lubošem a dalším cyklistou úplně ztracená. Lokalizujeme je v hospodě v Klášterci u mostu. Vůbec nejeli podle Orlice!

V 19h jsme konečně úplně všichni v hospodě Na hrázi, u Pastvinské přehrady. Dostáváme večeři a vzájemně se hecujeme, že se půjdeme koupat. Koupal jsem se před 14dny v Šumavském Ždáreckém jezírku a bylo to osvěžující. Jarda Janák měkne, ale já, Luboš a Dáša jdeme k vodě. Hřeje nás grog. Jsou tu skály a je úplná tma, vracíme se pro světlo z kola. Scházíme až k hladině. Dáša si pořád ještě myslí, že je to sranda, ale lezeme do vody, tak musí taky. Po několika vteřinách vyskakujeme jako korkové zátky. Chtěl bych foto, tak lezu znova do vody. Nořím se po krk, Dáša hledá foťák, pak blesk, pak spoušť a pak mě, je totiž úplná tma. Konečně fotí a já zcepenělý vyplouvám. Oblékám jen nejnutnější a jdeme zpátky do hospody. Cestou voda trochu okapala. Oblékáme se až v hospodě a ostatní koukají, jako by se nikdy nekoupali. Hospodská říká "vy jste se opravdu koupali, vždyť ta voda má jen 7 a půl stupně!?" Zeptala se ještě dvakrát. Ale horký čaj jsem dostal až po hodině.

Vracíme se do kempu, mám vysvícenou přední lampičku a zatáčku na hráz vybírám jen tak tak. Jdeme do chatičky k Zorce, Elišce Králové a Dáše. Dáša má narozeniny, 22 let. Skromná oslava ve stísněném a tedy útulném prostoru je nejlepší.

V noci jdeme ještě před kempovou hospodu. Hraje tam hudba, zkoušíme i něco jako tanec. Na Dášu dotírá nějaký zmožený chlapec, tak jí s Lubošem bráníme vlastním tělem. Je tu nevím proč kanape. Zabíráme ho. Dáša si otevírá pivo a chce se vleže napít, ale pivo vystříklo, Dáša se lekla a pustila flašku na zem. Vtom přichází Zorka. To musel být pohled, Dáša leží na kanapi, rozbité pivo, já a Luboš jí stále bráníme vlastním tělem.

V neděli opouštíme kemp v 10:30. Jedeme polními pěšinkami kolem Vejvodovy lípy, přes Zbudov, Končiny, Pustinu na Jiráskovu cestu po hřebeni Orlických hor. Kolem nás jsou desítky bunkrů. Jedeme i kolem pevnosti Hanička. V 13:15 jsme na Anenském vrchu. Z Mezivrší jedeme po asfaltové cestě souběžně s Jiráskovou cestou. Z Pěticestí totéž. Dáše se rozbila přehazovačka, vyřazujeme ji z provozu (přehazku) a zkracujeme řetěz. Před 16h jsme pod Velkou Deštnou a sjíždíme pod Masarykovu chatu, Šerlich. Tady na nás sype práškovací letadlo vápenec. Po asfaltce sjíždíme do Deštné k autobusu, jsme tu v 16:30. Konečně otevřená hospoda, jdeme na pozdní oběd. Ale na hosty tu nejsou zvyklí, čekáme asi dvě hodiny.

Autobus jede k velké nelibosti Neratovických nejdřív do Mělníka. Vykládáme kola, nakládám na auto i kolo Dáši, Luboše a další cyklistky ze Kbel. Domů tak jedu přes Byšici a než vyložím auto, je půlnoc.