|
| Od Gardy 2024 |
|
V roce 2009 jsem uskutečnil okružní výlet Evropské cyklostezky. Občas jsem uvažoval po jeho zopakování po upravené trase, rozhodně jsem
už nechtěl stoupat na Katschberg v provozu po úzké silnici strmé tak, že s naloženým kolem jsem se musel rozjíždět kolmo k provozu. Také trasu Pasov - Innsbruck podél Innu a přes Brenner, podél Adige do Trenta mám projetou mnohokrát. Proto jsem využil cyklozájezdu k Lago di Garda s CK Bondo zároveň jako dopravu do oblasti Trenta s úmyslem dojet do ČR na kole. Ovšem načasování nebylo příliš příznivé. Koncem září je už výrazně kratší den, chladno, deštivo, nedávnými povodněmi poničené stezky, uzavřená některá turistická zařízení (kempy, občerstvení).  1. den Riva - Bassano 2. den Bassano - Ponte nelle Api 3. den Ponte nelle Api - Cortina 4. den Cortina - Obervellach 5. den Obervellach - Golling 6. den Golling - Hochburg 7. den Hochburg - Passau 8. den Passau - Nové Údolí Další informace, odkaz na všechny fotky jsou na konci. mapa další den 27.9.2024 pátek, Riva del Garda - passo Borcola 1207 mnm - Bassano   Cyklozájezd k Lago di Garda skončil. Po snídani přestalo pršet. Jelikož mělo původně pršet celý den, narychlo jsem si v Bassanu objednal ubytování, místo původně plánovaného kempu.  Odjezd z kempu Brione v Rivě. Pravá brašna: stan, spacák, alumatka. Levá brašna: oblečení, technika, jídlo. Horní brašna: oblečení, jídlo, lékárna. Podrámová brašna: servis kola. Celková váha vybaveného kola, včetně oblečení na sobě byla 28 kg. Úplný seznam na konci. foto ? Od jezera Lago di Garda z výšky 70 mnm jsem vystoupal do Nago a po cyklostezce na zrušené železnici přes Passo San Giovanni (272 mnm) jsem přejel do Mori. U řeky Adige (170 mnm) byl kousek stezky uzavřený a objížďka po štěrku nahoru dolů, tak jsem zůstal na silnici. Od řeky Adige vede vodní tunel do jezera Lago di Garda o délce 9,75 km.  Adige, portál tunelu ke Gardě. Kdybych nevěděl, že tam to dělo je, nenašel bych ho. A tahat tuhle masivní obludu po skalách po kamenných římsách a tunely muselo být náročné.  Dělo Škoda z 1.sv. války nešlo pořádně vyfotit, protože bylo v rekonstrukci a zakryté. Z Rovereta (170 mnm) jsem stoupal po silničce se slabým provozem nádherným údolím směrem na východ, až do passo Borcola 1207 mnm. 
 I tunýlky byly, takže kamiony nebyly. Klesání z passo Borcola nebylo moc rychlé, asfalt byl pokrytý oslizlým listím. Z Arsiero do Rocchette jsem jel 6,6 km po zrušené železnici, s mnoha tunely.  Zrušená železnice. Jak jsem se dostal z hor do severoitalské roviny, cesta moc hezká nebyla. Průmyslový sever Itálie.  Dobře řešených stezek bylo málo.  Většinou vedla cyklotrasa provozem.  Marostica, centrum obehnáno hradbami. Do Bassana jsem přijel v 18:30, už se šeřilo. Ubytování jsem měl zajištěno v Ostello Bassano del Grappa, bylo relativně levné. A tak jsem si užil postele, přestože jsem prakticky nezmokl.  Dřevěný Ponte degli Alpini přes řeku Brenta v Bassanu.
28.9.2024 sobota, Bassano - Feltre - Belluno - Ponte nelle Api Měl jsem v plánu projet cyklotrasu Brenta, která navazuje na cyklotrasu Valsugana. V roce 2009 jsem přijel údolím Brenty od Trenta a odbočil na Feltre. Na tuto cestu jsem tedy navázal a k Feltre jsem jel z Bassana.  Červeně je znázorněna cyklotrasa údolím Brenty (Valsugana a Brenta). Nakoukl jsem na pěkný dřevěný most přes Brentu, který jsem už včera zahlédl.  Ponte degli Alpini. Začátek cyklostezky na cyklotrase Brenta. Ovšem častěji jsem jel po silnici, provoz téměř žádný.  Trento 91 km. Tady cyklostezka není.  Valstagna, bývalá vodní elektrárna. Odbočil jsem z cyklotrasy Brenta doprava směrem na Feltre. Tedy na úsek, kudy jsem jel v roce 2009. Nebylo to úplně bez problémů, musel jsem se vrátit 3 km kvůli uzavírce. Ale i silnička k vesnici Rocca d'Arsie byla uzavřená, tady jsem ale žádnou jinou variantu neměl, než uzavírku projet. Hrozil pád skály a docela jsem se bál. Ale potkal jsem cyklistu v protisměru a kritický úsek byl krátký.   2024
2009
  Ponte della Vittoria, Rocca. 2024
2009
 Projel jsem kolem Arsie a zapadlou silničkou do Fonzaso.  Veřejná prádelna. Ve Feltre jsem se už odchýlil od trasy z roku 2009. Údolím řeky Piave jsem do Belluna nejel po hlavní silnici a to díky lepším mapovým podkladům. Na mapy.cz jsou silničky, které na papírové mapě, ani na google mapě nejsou. Ovšem trasa po okreskách je delší a kopečků je tam víc.  Počasí výborné.  Po levé straně Dolomity. Tam někde je cíl dalšího dne, Cortina. Jak jsem se blížil k Bellunu, obloha zprava od jihu tmavla. Nakonec ale nepršelo.  Památník dělostřelcům v Bellunu v parku poblíž nádraží. Parco dell'Artigliere di Montagna.  Belluno, Most Ponte degli Alpini, pohled na jih na Ponte Nuovo. V 17:25 jsem dojel do Ponte nelle Api, do Albergo Ristorante Cima I Pra'. Tam jsem měl jediné ubytování zajištěné už z ČR, protože tam není kemp.
29.9.2024 neděle, Ponte nelle Api - Longarone - Pieve di Cadore - Cortina Od hostince (409 mnm) jsem pokračoval údolím řeky Piave na sever. Po nových cyklostezkách a vedlejších silnicích.   Velmi úzká ulička v Dogne, naproti Longarone. V roce 1963, 9. října se do přehradní nádrže řeky Vajont sesul svah hory Monte Toc, 270 milionů m3 zeminy a kamení. Vzniklá vlna o výšce až 250 m se přelila přes hráz a rychlostí 100 km/h smetla městečko Longarone v údolí řeky Piave. Zahynulo přes 2100 lidí.  video
videoNejprve jsem prozkoumal dolní část údolí Vajont pod přehradou, obě strany, všechny přístupné silničky.  Pravá strana údolí Vajont pod přehradou, přehrada odsud vidět není. Zakroužkováno je okénko do silničního tunelu, vedoucího nad hráz. Vypravil jsem se i nahoru nad hráz k památníku tragédie; na 6 kilometrech jsem nastoupal 300 m.  Pohled z výše zakroužkovaného okénka tunelu dole na řeku Vajont, vzadu na řeku Piave a část Longarone.  Tunel s okénky.  Pohled na přehradu Vajont z okénka tunelu.  Památník u přehrady.  Přehrada Vajont shora. Od přehrady jsem tunely a serpentinami sjel zpátky dolů k Piavě a pokračoval na sever, často po cyklostezkách různé kvality.  Někde vede hlavní silnice tunely a na kole se jede pohodlně po staré silnici.  V Pieve di Cadore (820 mnm) jsem najel na cyklostezku na zrušené železnici, která vede z Calalzo di Cadore přes Cortinu do Toblachu.  Pohled zpátky, přijel jsem zprava zezdola kolem žlutého domu. Jelikož sezóna prakticky skončila, 29. září, a už 14 hodin, tak jsem nemohl minout občerstvovací stánek bez povšimnutí.  Kolo pod dohledem.  Pohled zpátky doleva. Stoupání po zrušené železnici je snesitelné.  Mosty a tunely zrušené železnice.  V tunelech je útulno. Bahnotok kříží cyklostezku, provoz řízen semaforem.  Pohled zpátky. Budovy bývalých železničních zastávek mají jednotnou architekturu.  Bývalá zastávka San Vito di Cadore. Za Cortinou je kemp Olympia (1287 mnm), už jsem tam kdysi byl s Michalem T.  Cortina d'Ampezzo. V případě deště uzavřeno. Od Vajontu mají Italové respekt před sesuvy a bahnotoky. Naštěstí nepršelo, tak jsem ten kousek do kempu nemusel dojet po silnici, ale po železniční cyklostezce. 
V kempu jsem zapnul nabíjení navigace do elektrosloupku přes kempovou redukci, naštěstí jsem jí měl. Klasická zásuvka 230 V tam nebyla. Postavil jsem stan. Bylo 18:30 a protože teplota klesla na 6oC, tak jsem šel do restaurace, ohřát se před spaním. A z tepla se mi moc nechtělo, tak jsem si po jídle dal ještě prosecco a pomalu jsem upíjel. V noci byl z lesa slyšet zvířecí řev, nevím, co to bylo. Možná jelen v říji. Byl jsem rád, že jsem za plotem. 
Cortina a okolí je chladná oblast, 30.7.2000 jsem se pod Tofanou probudil a kolem byla jinovatka, byla to akce Dolomity s Pekari.
30.9.2024 pondělí, Cortina - Toblach - Lienz - Iselsberg - Obervellach Ráno byly 4oC a sucho. Rychle jsem se sbalil a z kempu odjel. Vrátil jsem se na železniční cyklostezku a pokračoval směrem na Toblach, zatím stále stoupání. Projel jsem tunelem, který je znám svým zvláštním tvarem, údajně je to kvůli komínu lokomotivy.  Kousek za tunelem vede trasa přes most nad roklí. Most byl vždy obalen hnusným pletivem, minule oranžovým.  Po trase zrušené železnice jsem vystoupal do Passo Cimabanche 1530 mnm. Povrch stezky tu není asfaltový, pro sjezd dolů do Toblachu (1210 mnm) jsem proto přejel na silnici. Blízko Toblachu je rozvodí. Na západ teče údolím Pustertal řeka Rienz přes Brunico do Brixenu, na východ přes Lienz, Möllbrücke a Villach řeka Dráva. Jel jsem po Drávské cyklotrase. Až na některá města je to cyklostezka a jel jsem většinou z kopce.  Drauradweg. Po asfaltové stezce se kolo na prudším úseku rozjelo přes 40 km/h a lesní zatáčky moc přehledné nejsou. Jedna kůlna v zatáčce je zvláště riziková a co pamatuju, je obložená matrací.  Bezpečnostní matrace. 2024
2009
  Dráva. Podle mapy tu vede stezka rovně. Nedávné povodně to změnily.  Dráva odplavila kus stezky. Vpravo už vybudovali náhradní cestu. Lienz, 660 mnm. Z Passo Cimabanche 1530 mnm jsem klesl o 870 m. Opouštím Drávskou cyklotrasu. Opouštím i mojí trasu z roku 2009. Potřeboval jsem přejet do Winklernu, do údolí řeky Möll. To znamená stočit se doleva na sever, vystoupat na Iselsberg, 1209 mnm, tedy o 549 m. Velmi nepříjemné prudké stoupání, místy 14 %, po silnici bez krajnic s provozem nákladních aut.  Iselsberg přede mnou. Přes Iselsberg už jsem 3x jel, ale z Winklernu jsem pokračoval dál, přes Heiligenblut na sever, nahoru na Hochtor. Jednou přes vyhlídku Franze Josefa na Grossglockner, akce Alpské průsmyky 2001 13.6.2001. Jednou 7.7.2002 jako účastník radmaratonu. A jednou jsem jel přes Hochtor a Iselsberg v opačném směru, 27.5.2002. Ale na východ po Möllradweg mezi Winklernem a Obervellachem jsem ještě nikdy nejel.  Dole Winklern, údolí řeky Möll. Pohled na východ, k Obervellachu. Cyklotrasa Möllradweg je většinou dobrá. Sice jsem se neasfaltovému úseku za Winklernem vyhnul po silnici, ale pak cyklostezka vedla podle řeky, zatímco silnice měla kopečky. Měl jsem najeto už přes 100 km, sice převážně z kopce, ale Iselsberg mě dorazil. Mimo slunce teplota rychle padala, bylo 18 hodin. Odpočítával jsem poslední kilometry do kempu. Na internetu tvrdili, že v říjnu jsou v provozu!  Zavřeno!!! V přilehlé budově se svítilo, na pozemek jsem si netroufl vlézt. Nepříjemné. Ale vedle je les. Najednou byla brzká tma výhodou. Vrátil jsem se na stezku. Ještě jsem zkusil hledat na internetu ubytování poblíž. V Obervellachu měli jednolůžák, je to jen 6 km a je to na trase. Tak jedu do postele. Dojel jsem už za tmy. Mám tedy projetý kus Möllradweg, kudy jsem ještě nejel.
1.10.2024 úterý, Obervellach - Mallnitz, Böckstein - Golling Proč jsem vlastně jel po Möllradweg do Obervellachu, byl průzkum cesty do Mallnitz. Ze Salzburku přes Mallnitz a Obervellach a pak údolím řeky Möll vede cyklotrasa Alpe Adria. Ta je však mezi Mallnitz a Obervellachem značena po silnici s nezanedbatelným provozem. Z kopce se to snese, ale nahoru je to nepříjemné. Přitom je tu možnost použít silničku do osady Kaponig a pak trasu zrušené železnice, na mapce níže je trasa zrušené železnice směrem k Mallnitz označena světle fialově.  Zhruba 900 m za Obervellachem, ve výšce 800 mnm odbočuje doprava asfaltová silnička s ukazatelem KAPONIG. Po serpentinách jsem vystoupal na plochu bývalého nádraží (1050 mnm).  Nahoře je bývalé nádraží.  Bývalé nádraží, směr Mallnitz. Nejprve jsem se však vydal na průzkum doprava, směrem na východ (na mapce označeno tmavofialovou). Kolem nepoužívaného mostu jsem dojel k portálu tunelu. Červená vrata byla otevřená, tunel osvětlený. Prozkoumal jsem petlici na vratech a zdálo se, že bych si dokázal zevnitř otevřít. Vjel jsem tedy do tunelu.   Za tunelem. Z této strany žádná vrata. Za tunelem jsem narazil na novou dvojkolejnou železniční trať, vedla napříč z tunelu vlevo na most a do tunelu vpravo. Pokračovat dál se nedalo, ale za tratí byl vidět původní most a další portál tunelu, uzavřený.  Vzadu je bíle zazděný tunel. Najednou tunelem za mnou přijelo vozidlo s železničáři. Proto byl tunel otevřený. Měl jsem tedy velké štěstí, že jsem měl možnost spatřit tato místa. Nevšímali si mě, ale rychle jsem odjel zpátky. Po trase zrušené železnice jsem jel směrem k Mallnitz.  Údolí řeky Möll, kudy jsem předchozí den od západu přijel. Má trasa se stočila do bočního údolí doprava, na sever. Všiml jsem si, že zábradlí je čerstvě opravené. A skutečně, po kilometru jsem míjel montéry.  Stále po zrušené železnici, mírné stoupání. Dojel jsem k dalšímu portálu u Mallnitz, tady v tunelu se větví stará a nová trasa, takže je to zašpuntováno navždy. Musel jsem jet po cestě u portálu doprava a pak nad portál, směrem vlevo a na nádraží.  Nad portálem je patrná stoupající cesta. Cesta nad portálem byla trochu deštěm poničená, zábradlí povalené. Z mého směru žádný zákaz nebyl. Avšak z opačného směru, od Mallnitz, zákaz pro cyklisty je. Bylo by potřeba ten kousek kolo vést.  Zákaz hlídají dvě krávy. V 10:38 jsem byl na nádraží. Vlak měl odjíždět v 10:50, ale ještě tu nebyl. A je tu cedule, že lístky pro cyklisty se prodávají v automatu v hale. Potkal jsem dalšího cyklocestovatele Čecha, že prý v automatu v hale se nedá lístek na kolo koupit, vyžaduje rezervaci předem. Tak mu povídám, že minule se dal lístek koupit v pokladně pro auta. No a šlo to s auty zase. A kdyby ne, tak jedu bez lístku. Autovlak - cyklovlak Mallnitz - Böckstein jezdí s hodinovým taktem, proveze tunelem dlouhým 8,4 km pod Alpským hřebenem.  Cyklovlak i autovlak.  Z nádraží Böckstein je to kousek po silnici, ale už pořád z kopce a jsem zase na trase Alpe Adria. Lázeňské údolí Gastein. Městečko Bad Gastein mě připomíná Karlovy Vary.  Bad Gastein. Hřeben v pozadí jsem podjel vlakem.  Bad Gastein, mohutný vodopád v centru. Bad Hofgastein, Dorfgastein. Malebné údolí Gastein je po necelých 30 km ukončeno tunelem.  Cyklostezka je oddělena od aut. Vjel jsem do údolí řeky Salzach. Ale pár kilometrů vede trasa po úbočí, nahoru dolů, kopce jsou dost strmé. K Alpe Adria se připojuje Tauernradweg. Konečně sjíždím k řece do Swarzach im Pongau. Ale z cyklostezky se neraduju dlouho.  Zkusil jsem zátaras zleva objet, ale o kousek dál pracoval bagr a nebylo tam místo. Naštěstí objížďka nebyla špatná a k řece jsem se brzo vrátil. Pfarrwerfen, přejezd cyklotrasy přes vozovku uprostřed mostu.  Minul jsem Bischofhofen. Ve Werfenu, to je městečko s hradem na skále, mě zastavil policista. Ulice je uzavřena. Slezl jsem z kola a koukal zkoprněle. Nic jsem neříkal, neumím německy nic říkat. Zase uzavřená cesta! Pochopil moje zděšení a povídá, že můžu jet, ale pomalu. Poděkovat jsem uměl. Za chvíli se proti mě objevil průvod, pohřební. Následuje podivný úsek Alpe Adria & Tauernradweg. Je to Pass Lueg, 552 mnm. Průsmyk, kde se jede po hlavní silnici s provozem. Nic příjemného. Vlastně tudy jedu, abych zjistil, jestli tu pro cyklisty udělali něco nového.  Jedu sice po proudu Salzachu, ale tady se řeka zařízla do skály a silnice se přehoupne přes malý hrbek, 50 m vysoký. Těsně pod vrcholem zprůjezdnili pro cyklisty malý tunýlek a několik desítek metrů cyklostezky za ním.  Řeka zařízlá vlevo dole. A jsem nahoře. Řeka je vlevo hluboko ve skále. A mám na výběr. Projet krátkým tunelem s auty, nebo ještě kousek nahoru a bez aut. Vím, že za vrcholkem je už cyklostezka a sjezd do Gollingu, kde budu v kempu spát. A tady na Pass Lueg je zjevně možnost se najíst. Lenost zvítězila, neškrábu se k hospodě a projíždím tunelem. Cestovatelská chyba - minul jsem hospodu.  Přijíždím do Gollingu ke kempu Martina. Je zavřeno! Podle webu mají mít otevřeno do 28. října 2024. Objel jsem závoru. Kemp je to příjemný, nikde nikdo, dalo by se přespat. Ale žádné jídlo, zamčené WC, jen zásuvku jsem našel. Přijel další návštěvník, autem s karavanem a diví se taky. Dlouho se s karavanem nemohl dostat z příjezdové cesty. Vím, že o 3 km dál na trase je další kemp, dražší. Protože je u vodopádu. Jedu tam. Není tak pěkný a dnes mají zavřenou hospodu. To je za to, že jsem minul hospodu na Pass Lueg. Večeřím ze zásob. K vodopádu nejdu, tam už jsem byl při akci Alpe Adria - Terst v roce 2021.
2.10.2024 středa, Golling - Salzburg - Hochburg Jemně prší, balím mokrý stan. A má pršet celý den. Sice už mám 3 km z plánovaných 99 km ujeto, díky večernímu přesunu, ale měním plán. Stavět večer mokrý stan a v chladnu se mi nechce. Objednávám si místo kempu hostinský pokoj. Je blíž, ale 6 km mimo trasu.  Kemp Torrener Hof, 7:56. Před Salzburgem přestalo pršet. Jen občas zamží. Cesta je nenáročná, ale to je v tom počasí dobře. Prakticky pořád jedu podél řeky Salzach. V Salzburgu končí Alpe Adria.  Salzburg, hrad. Po celkem nudné stezce, pořád podle vody, jsem dojel do úseku s větvemi na cestě. Že by vichr? A proč to není uklizené? Větve vypadaly čerstvě ulámané. Asi to nestihli odklidit. Aspoň nějaké rozptýlení. Vysvětlení přišlo brzy. Po pár kilometrech jsem dojel pracovní vozidlo, jelo pomalu mým směrem a ořezávalo větve. Zabíralo celou cestu. Neprojedu. Ale řidič měl oči vzadu. Když jsem se přiblížil, uhnul do křoví.  Vpravo kilometráž do soutoku s Innem. V Oberndorfu u benzínky jsem se najedl a napil. Jel jsem kousek po stejné trase, jako začátkem září v roce 2018 na akci Mozartradweg s Hynkem; to jsme však pokračovali přes most do Laufenu. Před Tittmoningem je bagr na dolování písku z řeky. Lžíce se pohybuje na lanech kolmo na řeku.  Lžíce bagru je na řetězech uprostřed fotky. U Tittmoningu cyklotrasy uhýbají od řeky. Řeka se zarývá mezi kopce, pořádná cesta dál nevede. Možná, kdyby nebylo deštivo, zkusil bych průzkum.  Silnice se zalomila nahoru. Řeka vlevo se noří mezi kopce, asfaltka u domů končí. Vystoupal jsem po silnici přes 100 m výškových.  K zastávce autobusu se místní dopravují na kolech. V Burghausenu jsem odbočil z trasy doprava. V Hochburgu jsem měl zamluvený pokoj. Přijel jsem příliš brzy, bylo 14:45 a otevírali až v 17 h. Foukal studený vítr a já byl z dopoledního deště navlhlý. Našel jsem otevřený jakýsi sklad, na 2 hodiny jsem se schoval do tepla. Pokojík nádherně voněl, ale jen krátce. Vybalil jsem mokrý stan i navlhlý spacák a bylo po vůni. 
Šel jsem se najíst. Vypadalo to, jako bych byl jediný host. Personál byl takový vesnicky familiérní. Udělali mi něco k jídlu.  Večeře.
3.10.2024 čtvrtek, Hochburg - Braunau - Passau Ráno jsem všechno sbalil, suchý stan je o dost lehčí. Na snídani bylo hostů několik, byla vydatná, švédský stůl. Vrátil jsem se do Burghausenu na trasu, dál jsem jel po silnici. Když se objevila šipka Inn-Salzachblick, neváhal jsem a odbočil na vyhlídku nad soutokem.  Zleva Salzach, shora Inn. Do Pasova podél Innu.  Do soutoku Innu s Dunajem je po řece 63,2 km. Po 21 km jsem dojel ke kempu a hostinci Putscher, kde jsem měl původně plánovaný nocleh. Kemp fungoval a vypadal dobře. Tento 7. den, jsem měl původně dojet do Nového Údolí, 120 km. Po zkrácení 6. dne by to ale znamenalo 141 km a to se mi nechtělo. V létě bez problémů, ale je krátký den a chladno vyčerpává. Rozhodl jsem se už ráno dojet jen do Pasova.  Kemp 100 m od trasy. Braunau. Smysl této konstrukce domu mi uniká. Přes tu hranu asi hvízdá vítr a prosklená oblá stěna je k čemu? 
Braunau, pamětní kámen Hitlerova rodného domu, památník obětem nacismu. 
Für Frieden Freiheit und Demokratie Nie wieder Faschismus Millionen Tote mahnen Stein aus dem Konzentrationslager Mauthausen Braunau. Pochmurné město bláznů. Už abych byl pryč.  Strakatý přechod. Braunau, výjezd z města po objížďce. Naštěstí po souběžné ulici s cyklostezkou.  Stezka asi poničená povodní. Některé úseky cyklostezky jsou jen přemisťovací, nezáživné.  Nuda, 26 km po protipovodňovém náspu. Schärding.  Oživení na trase. Cyklotrasa různé kvality, včetně schodů se šikmou ploškou pro vedení kola.  Zámek Vornbach. Ve Wernstein jsem narazil na šikovný krámek. Bezobslužný obchůdek. Dveře se otevřely platební kartou. Passau/Pasov. Zajímavé domečky u Innu.  V Pasově jsem jel kolem Kebab krámku. Sice už jsem se blížil k cíli, hostinský dům, tam se jistě navečeřím, ale poučen minulostí jsem Kebab neminul. Bylo teprve 15:20, takže to nazvu svačinkou. Po zmatečné německo-turecko-anglické konverzaci jsme se shodli, že chci nějaký kebab na talíři.  Vynikající jídlo. Ujel jsem ještě 3 km a nastoupal 150 m na severní kraj Pasova, do Hotel-Restaurace Burgwald. Restaurace mimo provoz. Takže svačinka Kebab byla večeře.
4.10.2024 pátek, Passau - Haidmühle - Nové Údolí Ze 7 dnů zatím lehce pršelo jen jedno dopoledne. Proti deštivé předpovědi vynikající. Ovšem další deštivá předpověď docela vyšla. I když ráno poprchávalo jen mírně. Z počátku jsem musel jet po silnicích. Krajina je tu docela kopcovitá.  Vyhnul jsem se hlavní silnici u Waldkirchenu, je vlevo dole. Kousek cyklostezky u rybníka.  Erlauzwiesel. Najel jsem na cyklostezku po zrušené železnici až kousek za Waldkirchenem. Vede až do Haidmühle. Stoupá, ale přes náspy a zářezy se vyhýbá kopečkům. Rozpršelo se pořádně. A najednou zátaras. V dešti se plácat po kopcích se mi nechtělo. Risknul jsem to a jel dál. Deště způsobily nahutí stromů na svahu nad stezku, avšak stromy již byly uřízlé, naskládané na hromadě a stezka volná. Risk se vyplatil.  Zátaras na zrušené železnici.  Zrušená železnice, Adalbert-Stifter radweg. U Frauenbergu je vrchol 863 mnm, dál trasa klesá do Haidmühle. Pršelo.  Hranice ČR. Plán předpokládal přespat na legálním nouzovém nocovišti, je 700 m od hranice. Vyskytují se tu vlci. Ale pršelo, stavět stan se mi nechtělo. Další možnost byla ubytovna ve Stožci, o 4 km dál. Další den bych pokračoval na kole směrem na Vimperk. To v případě pěkného letního dne. Případně nastoupit na motoráček a svézt se do Budějovic. Po přejetí hranice jsem však narazil na novou značku zákaz vjezdu cyklistů a zákaz vstupu. Takže zbyla jediná možnost, nastoupit na motoráček, naštěstí jel za 20 minut.  Zákazová značka z druhé strany. Ovšem po ujetí 20 m další překvapení. Koleje nikde. Trať je v rekonstrukci. Počet možností, jak dál, se snížil na nulu. Stoupat po šotolině s naloženým kolem na Krásnou Horu v dešti nepřipadalo v úvahu. U nádraží stál náhradní autobus, kola nebere. Dal jsem se s řidičem do řeči, že jsem v pasti. Dovolil mi naložit kolo do zavazadlového prostoru, protože jsem byl jediný cestující. Kdo by taky jezdil v dešti na výhradně turistické místo.  Před autobusem pak jelo auto s oranžovým majáčkem a nápisem "nadrozměrné vozidlo". Autobus totiž zabíral úzkou cestu úplně celou, takže by se ani chodec nevešel, uskočit nebylo kam. A jel docela rychle. Zvláštní bylo, že na ten neexistující vlak šla na webu koupit jízdenka i na to kolo. V Horní Plané jsem přesedl na motoráček. Ten už měl držáky na kola. Nevěděl jsem, jaká bude situace v Budějovicích, jestli budu kolo tahat po schodech k pokladnám a zase zpátky na perón, na přestup bylo asi 10 minut. Tak jsem si koupil jízdenku a místenku i na kolo z webu ČD. Vlak IC 532, vůz 370, místo 55. Dojeli jsme tak akorát, vlak IC do Prahy stál na stejném peróně, takže pohoda. Jdu podél vlaku, vůz 369 a pak 371. Prostě vůz 370 chyběl, ale místenku jsem zaplatil. S obtížemi jsem dostal kolo do úzké chodbičky podél kupé. Bylo to tam docela čisté a ze mě a z kola padal mokrý písek, který jsem na sebe nabalil během jízdy v dešti. Stočil jsem řídítka, ale projít se dalo jen bokem se zataženým břichem. A kufr nad hlavou. Někteří cestující se vraceli a nastupovali jiným vchodem. Tak jsem kolo posunul zpátky k nástupním dveřím, kde bylo o několik centimetrů víc místa, avšak zablokoval jsem dveře na WC. A těšil jsem se na průvodčí. Průvodčí řekla, že je to asi nejlepší řešení a zajistila mi místo k sezení v kupé.  Kolo je přichyceno minigumicukem za modré držadlo. Minigumicuk se osvědčil jako základní výbava.
 Všechny fotky,
 všechny trasy, celkem 735 km,
soubor GPX lze importovat do mapy.cz.
Cestovní potřeby: na kole a na sobě (vybavené kolo s rámovou brašnou, bez brašen na nosiči 17 kg): láhev, přední a zadní světlo navigace Garmin, tachometr CM436M Ciclo master s výškoměrem a se záznamm dat přilba, ponožky, cykloboty, slipy, cyklokalhoty, cyklodres, foťák (náhradní SD karta i baterie) ledvinka: peněženka, Eura mobil placička, mobil outdoor podrámová brašna: náhradní lanka, 2 duše, lepení, robotek (kombinovaný nástroj, včetně nýtovačky řetězu), minikombinačky, sada šroubků a matiček, bateriová pumpička minigumickuk, hadřík, kryt sedla, šroubovák na zrcátko klíček a zámek na kolo, obranný sprej brašna horní (2,8 kg) - příruční: léky na srdce rukavice, čelenka, bunda, reflexní vesta, nátělník zámek s gps Pealock švýcarský mininůž včetně nůžek velikosti kreditky pojištění, tužka, papír, powerbanka 2 Ah, nabíječka, kabel USB mikro hroznový cukr, cibule, malý WC papír, 2x kapesník, rouška, párátko sprej AlfaSilver, náplast, obvaz, Ibalgin, Septolete, Modafen, alerg. mast a Zyrtec, B-kompex, Celaskon, Beta-karoten, hořčík na křeče, vyndavač klíšťat pohotovostní zásoba jídla levá brašna (technika, oblečení, jídlo)(4,2 kg): datalogger tachometru, powerbanka 10 Ah nabíječka, kabel USB mikro a USB-C, kempová redukce cyklokraťasy, plavky, trepky slipy 3x, ponožky 3x triko s dlouhým rukávem, 2x triko s krátkým rukávem pardubické perníky, tatranky, pečivo kapsička: kelímek, skládací lžička, Carbofit (aktivní uhlí), mastička Aviril (proti vlkům) protikomáří OFF, protisluneční krém, holící strojek, zubní pasta a kartáček pravá brašna (spaní)(3,0 kg): stan, spacák, alumatka, ručníček kapsička: WC papír, náhradní brýle v pouzdře náhradní zrcátko, náhradní tachometr, náhradní SD karta, tejpa
FILABEL
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
