Radmarathon 2002

7.7.2002
Závody na kole nemám moc rád, protože prostě na to nemám. Silničního Krále Šumavy jsem jel v roce 1999. Na start jsem se dostavil včas a tak jsem byl téměř v první linii. Chyba. Odstartováno. Úzká ulička z Klatovského náměstí. Řídítka na řídítka. Chtěl jsem se vymknout, zpomalit - nadávky zezadu. Vyjeli jsme z města, ale hustota pelotonu se nezmenšila. Naopak vzrostla rychlost na 50km/h. Moje levá noha kmitala těsně vedle cizích řídítek, zasunutých pod můj loket. Teprve po několika kilometrech první kopec peloton rozředil.
Zato občerstvovací stanice neboli bufety byly super. Přibrzdil jsem, hned přiskočila pěkná holka a podržela mi kolo a ptala se, co budu jíst a pít. Šel jsem si vybrat sám, nad stolky byly velké nápisy, co je na kterém k mání.
Bylo to 145km za 7:47h a tenkrát jsem si řekl, že tohle prostě mít nemusím.
Když mě však Michal Třetina lákal na mezinárodní radmarathon a vychvaloval si ho, chtěl jsem zkusit rozdíl. Navíc okružní trasa vedla z Mittersilu přes Felbertauern-tunel, dlouhý 5304m, pro cyklisty normálně uzavřený. Dál vedla trasa dolů do Lienzu, přes Iselsberg, nahoru na Hochtor a dolů k Zell am See, pak do Mittersilu.
Tunel byl pro cklisty průjezdný a pro auta uzavřený jen do 8:00. Stihnu to? Připravoval jsem se. Sestavil jsem si tabulku trasy, jako parametry byla rychlost stoupání v m/h a rychlost po rovině a z kopce v km/h. Teprve když jsem dosadil šílených 600m/h a 32km/h, tak mi to vycházelo, ale Michal tvrdil, že dav mě strhne a pojedu ještě rychleji.

místo	čas	vzdálenost	rychlost	prodleva
Mittersil	6:30	0
tunel	7:55	+850m	600m/h	1:25
Lienz 687mnm	9:25	48km	32km/h	1:30
Iselsberg 1204mnm	10:20	+550m	600m/h	0:55
Winklern 916mnm	10:32	6km	32km/h	0:12
Heiligenglut 1288mnm	11:10	+350m	550m/h	0:38
Hochtor 2504mnm	13:46	+1300m	500m/h	2:36
mezitunel	13:54	4km	32km/h	0:08
Edelweisspitze	14:10	+150m	550m/h	0:16
Zell am see	14:55	24km	32km/h	0:45
Mittersil	16:12	28km	22km/h	1:17

Autem jsem den předem dojel do kempu 5km za Mittersilem. Vezl jsem ještě Jirku K. V kempu jsme chtěli přespat v autě, občas mžilo a nákladní prostor mám velký, ale majitelka kempu nás poslala do karavanu, nechtěla nic navíc. Bránili jsme se jen lehce.
Po půlnoci volal Michal, že je někde u Worglu, ať pro něj zajedu. Ze spánku před závodem nebylo nic. Nočních 152km autem přes Kitzbuhel mě síly nepřidalo.
Ráno další rána. Michal usoudil, že mě nebude rozptylovat informací, a tak jsem se až těsně před startem dozvěděl, že přibyl další časový limit - na Hochtoru do 13h. To nemůžu stihnout!
Start měl být v 6:30. Nedělo se nic. Žádné informace. Odstartovalo se v 6:45, tedy o 15min později. Už se nejednalo jen o to, zúčastnit se, ale stihnout obě mety v časovém limitu.
Rozjezd byl poklidný, nebyl jsem úplně vpředu, ještě minutu jsem čekal, než jsem se dal do pohybu. Nikdo se nedral dopředu jako na Králi Šumavy, všichni jeli tak nějak spolu a opravdu to byl slušný výkon, překvapila mě moje rychlost. Do tunelu jsem vjížděl už v 7:51 i přes zdržení při startu. Ujel jsem tedy 16km za 66min, to je 14.6km/h při převýšení 804m, tedy rychlost stoupání byla 731m/h.
Ještě 5km dlouhý tunel, do půlky do kopce, z půlky už z kopce. Žádný tunel není v rovině, nevytékala by voda. Z kopce do Lienzu to taky hezky frčelo, místy přes 70km/h, rovinka před Lienzem už zas byla makačka, ale jelo mi to. Od začátku tunelu do Lienzu na kruhový objezd je to 47.5km, za 66min, tedy 43.1km/h.
Kousek za kruhákem byl první bufet. Chaos! Jelikož jsem měl quli váze odmontovaný stojánek, bezradně jsem hledal, kam kolo opřít. Nic. Velké parkoviště. Plocha. Nikdo nepřiběhl s pomocí. Nakonec jsem musel kolo položit na zem, i když to v tom lidském hemžení bylo velmi riskantní. Kolem stolků s občerstvením hrozny cyklistů, nikde žádné tabulky, takže jsem se dlouze prodíral ke stolku, abych zjistil, co tam vůbec je. To se několikrát opakovalo, než jsem našel alespoň nějaké pití. Zdržení 4 minuty!
Tak dlouhé zdržení mělo velmi nepříjemný důsledek. Svaly ztvrdly. Prostě najednou to nejelo. Ploužil jsem se jako šnek. Sám. Skupinka, kterou jsem při občerstvení ztratil, ani žádná jiná, nebyly v dohledu. Jen sem tam mě někdo předjel, taky osamocený, ale podstatně rychlejší než já.
Za Iselsbergem jsem se trochu rozjel, ale už to nebylo ono. Teprve za odbočkou na vyhlídku Franz-Josefs-Hohe jsem začal makat jako stroj. Nevěděl jsem, jak je to s časovým limitem na Hochtoru, posunul se limit s posunutým startem o 15min, tedy na 13:15?
Jako stroje makali i ostatní. Říkal jsem si, jakou sílu musí vydržet výplet. Zadní kola cyklistů pružila a prohýbala se. Kdybych byl tušil, jak jsou moje úvahy blízko pravdě!
Koukal jsem, jestli uvidím známé tváře z první půlky závodu. No, o tváře vlastně ani tak nešlo, protože cyklistům, jedoucím stejným směrem, není do tváře vidět. Cyklistu zepředu lze vidět jen ojediněle, například v časopise Cykloturistika. Proč tento "odborný" časopis neuveřejňuje reálné fotografie?
Těsně před Hochtorem na mě někdo něco pokřikoval. Fandil? Nebo to byl pořadatel a oznamoval nesplnění limitu? Nevím a bylo mi to jedno.
Konečně nahoře! Za tunelem byl druhý bufet, poloprázdný, zdržel jsem se 6min, včetně oblečení bundy na sjezd. A hurá dolů! Prohučel jsem druhým tunelem, vyhoupl se na Edelweisspitze a už jsem to smažil serpentinami dolů. Zbýval sjezd k Zell am See a rovinka do cíle v Mittersilu.
Užíval jsem si jen 10.5km, do 14:01. V levotočivé zatáčce se ozvalo lupnutí. Zpomalil jsem, koukám na zadní kolo. Trochu hází, asi prasklý drát. Nevydržel ten záhul a unavil se. No co, dojedu bez jednoho drátu. Zrychlil jsem na 40km/h, následovala pravotočivá zatáčka. Další rána, pak rachot a zadní kolo začalo úplně plavat. Udržím se na silnici? Vlevo sráz, vpravo skála. Brzdím přední, nadlehčuju zadní a snažím se pád směrovat spíš ke skále, než do propasti. Nakonec jsem ani nespadl z kola.
Několik drátů volně trčelo ven. Měl jsem dva náhradní, namontoval jsem je a po 18ti minutách jsem se znova rozjel. Ale po 2km se kolo rozložilo úplně. Konec.
Byl jsem kousek od mýta, kde se platí za průjezd touto silnicí. Opřel jsem kolo o budovu, ani zámek jsem pochopitelně neměl. Snad ten vrak nikdo nesebere. Do Mittersilu zbývalo 41km, pak ještě 5km do kempu pro auto. Bylo 14:35. Asi půl hodiny jsem čekal, jestli nepojede nějaké sběrné auto. Nic. Moc teplo mi nebylo. Stopoval jsem, moc aut tu nejezdilo, ale brzo mi zastavilo osobní auto. Odvezli mě až do Mittersilu, přestože měli namířeno jinam. Našel jsem i Michala a spěchal jsem do kempu, ale Michal si ještě vychutnával atmosféru závodu. To já byl jak zmoklá slepice. Ke kolu jsme přijeli v 18:15. Bylo tam. Skoro 4 hodiny samo. V Čechách by vydrželo 4 minuty.
A ještě tabulka, doplněná o skutečné údaje:

místo	čas		vzdálenost		rychlost		prodleva
	plán   /   skutečnost
Mittersil	6:30	6:45	0	0
tunel	7:55	7:51	+850m	+804m	600m/h	731m/h	1:25	1:06
Lienz	9:25	8:58	48km	49km	32km/h	43km/h	1:30	1:07
Iselsberg	10:20	9:54	+550m	+517m	600m/h	554m/h	0:55	0:56
Winklern	10:32	10:02	6km	6km	32km/h	45km/h	0:12	0:08
Heiligenglut	11:10	11:05	+350m	+378m	550m/h	360m/h	0:38	1:03
Hochtor	13:46	13:16	+1300m	+1216m	500m/h	557m/h	2:36	2:11
mezitunel	13:54	13:30	4km	4km	32km/h	17km/h	0:08	0:14
Edelweisspitze	14:10	13:46	+150m	+156m	550m/h	585m/h	0:16	0:16
Zell am see	14:55	-	24km	-	32km/h	-	0:45	-
Mittersil	16:12	-	28km	-	22km/h	-	1:17	-

Graf výšky, rychlosti a teploty:

Odkazy:
 www.radmarathon.com
 www.biemme.de

FILABEL