Zážitky, akce, kamarádi   (můj milý deníčku...) 2004 Poznámky: Odchylky od spisové češtiny jsou úmyslné, taxe nedif. Aby tahle stránka nebyla moc dlouhá, je potřeba na rozsáhlejší článečky s obrázky odskočit. Což je lepší taky quli tomu, že se obrázky pořád nenačítají. Zážitky jsou řazené podle data, starší roky jsou přístupné z horní lišty. Honza Fi. Co bylo v roce 2004: 31.1. Nedvězí Autobusem KČT jsme popojeli v 8h od Mělnického vlakového nádraží kousek za Dubou. A vnořili jsme se do hluboce zasněžených lesů Kokořínska, vydrápali se na vrch Nedvězí a přes Osinalice došli do hospůdky v Horní Vidimi. Tady už čekal náš autobus. Naše užší sestava prošla přes hory a doly 18km, často hlubokým sněhem. No a v Mělníce byla, jak jinak, opět hospůdka. Prohlížení fotek i plány dlouhodobější. 7.-14.2. Bedřichov - Hrabětice, chata Arnika, středisko Severák. Polyžováníčko. 25.2. Obyčejný svět, hospůdka na Vinohradech, s Markem, Pavlem Šk atd. 28.2. Bedřichov běžky, fšechno super. 10.3. Den Tibetu. Tibet je od r.1950 okupován čínskými komunistickými zločinci. 14.3. Poprvé letos na kole! S volným časem je to čím dál horší, na kole jsem neseděl od 18.10.2003, to je bez 4 dnů 5 měsíců :-(((( A tak jsme s Márou domluvili předPražskýParkovýOkruh. Den předem jsem dohustil kolo, nebylo ani moc změklé. Od té doby co nepoužívám (snad čínské?) duše Kenda a přešel jsem na Barum, tak nějak nepotřebuju pumpičku. Ráno už jsem se nemohl dočkat smluvené hodiny odjezdu a tak nějak divně jsem se chvěl. Nedočkavostí. No a za pět devět jsem hupnul na kolo, k Márovi před dům je to těch 5 min. Jako bych na tom seděl včera a ne před 5ti měsíci. Rozjezd, řadím nahoru....a nic. Zaschlá vazelína. Neřadí. Nevadí. Zpátky, stříknout WDéčko. Druhý pokus. Jedu! Mára už čekal. Jeli jsme stejnou cestou, jakou se pojede 27ého, průzkum terénu. Myslel jsem si, že skočím na kolo a naskočí loňská forma. Naskočil jsem jen já, forma nikde, a tak jsem po 20ti km začal cítit svaly na nohou, do kopce jsem dýchal, bolel mě zadek. Příjemná byla přestávka u Mašků, musím pochválit rajčatovou posilňující polífku, kterou Kamča připravila. Jinak hospůdky cestou byly tak nějak ještě v zimním spánku, mám na mysli ty turistické, tedy se zahrádkou, aby bylo vidět na kola. Dotáhli jsme Okruh opravdu kolem dokola, průmyslový východ jsme docela zvládli přes Kyje. Jen 78km, ale byli jsme vorvaný jak koně. Místy se jelo bahnem a to unaví. Večerní hospůdka byla taky fajn - přišel i Pavel Škorpil a byl tam první, už před 19:00. 23.3. SazkaAréna aneb bezpečnost především. Quli uvedení do provozu informačního systému v SazkaAréně jsem se potřeboval dostat ke své elektronice, to znamená dovnitř. Získat propustku bylo opravdu velice obtížné, posílali mě z jedné kanceláře do druhé, pak do třetí....pak zpátky do dvacáté osmé...Nakonec jsem získal několik různých kartiček a plastikový obal na ně a stačila občanka. A mohl jsem se postavit do fronty před vstupním bezpečnostním rámem. Měl jsem kufřík plný všelijakých podezřelých věcí. Vstupní prohlídka. Všechno z kapes ven, kovové předměty na tácek, i mobil, plomby v zubech mohou prodnešek zůstat na místě. Kufřík projíždí rentgenem. Na obrazovce vidím něco jako bombu s časovým spínačem. Displej, elektronika, krabička se Semtexem, propojovací vodiče. Teď asi budu muset těžce vysvětlovat účel přístrojů nebo čekat na pyrotechnika. Ale kouknul se vůbec někdo na tu obrazovku? Váhám, pak jdu dál. Možná se to alespoň zaznamenalo? Ale mezitím mě předbíhá další člověk a tak vkládám kartičku do turniketu po něm. Teď už nikdo nezjistí, komu přiřadit obrázek kufru. Nemusel jsem nikomu nic vysvětlovat, ani kufřík otevřít. Zato jsem se začal bát, jestli nějaký magor opravdu nějakou bombu nepronese. 27.3. Pražský Parkový Okruh. Sraz byl v 9h u podchodu stanice metra Opatov. Přijel jsem včas. Počasí asi hodně lidí odradilo, ráno byly jen 2oC, ale bezvětří a sluníčko. Přesto jelo 21 lidí. Trasa byla stejná, jako 14.3., s několika drobnými úpravami. V Braníku jsme cca 300m po rušnější ulici nahradili pěšinkou přes louku, Fred prosadil pivo v hospodě U závor U přejeté svatby v Hlubočepích, park Cibulka jsme projeli poněkud méně pěknou trasou, totéž Stromovka. Příště se nenechám ukecat. Oběd v hospodě na Jenerálce neměl chybu. V Libni jsme okoukli novou SazkaArénu. Ke Kyjskému rybníku jsme dojeli daleko lepší trasou - ignorovali jsme značenou stezku č.1, která vede přes kopec a po schodech!, ale jeli jsme podle Rokytky přes Hrdlořezy. Okruh jsme zcela uzavřeli přes Hostivař, nakoukli jsme i na jarmark v Toulcově dvoře. Na Jižní město dojelo 7 lidí. Technická zajímavost - 3 mosty nad sebou. Shora dolů: železnice, železnice, cesta, potok. 3.4. MIKE České Středohoří. Na Mělník jsem dojel autem, měl jsem vézt nějakou paní z Letňan, ta si ale na poslední chvíli zlomila záda nebo co, taxem jel nevytížen. Auto jsem úspěšně zaparkoval u Michala na dvoře. Vzpomínám, jak jsem jel za Michalem poprvé a poznámku, že auto lze nechat pod zámkem jsem si vyložil nepřesně a hledal jsem Mělnický Zámek, pod nímž však zaparkovat nelze, neboť je tam soutok Labe a Vltavy a Kanálu. Takže - ten zámek, pod kterým teď parkuju, je visací, na vratech do dvora. Před Mělnickým nádražím už byl hlouček cyklistů, fčetně Freda a Pavla Šk. Bylo teprf 7h. Pozn.-odchylek od oficijálního pravopisu si nefšímejte. Přijel vlak. Bylo nás kolem 30ti a na plošinku pro cyklisty jsme se nevešli, ale hodný železničář zbylá kola naskládal do hytláku. Do Ústí n. Labem -Střekova jsme dojeli s mírným zpožděním. Jeli jsme po opravdické cyklostezce po proudu Labe, kam se hrabe Praha, kde jsou některé cyklotrasy vedeny po rušných úzkých ulicích a po chodníku. Odbočili jsme od Labe ve Velkém Březně a vystoupali do Lhoty pod pannou, Homole, Nové Vsi a Doubravic. Tady jsme se dlouho kochali výhledy na České Středohoří, zatímco někteří měnili píchlé duše. V prudkém sjezdu do Zubrnic jsem se mírnil, a taxem bezpečně minul celkem sedum srnek. Skoukli jsme zaniklou železniční trať s muzeem. Zas to bylo do kopce a zas někdo píchnul. A pak pěkný dlouhý sjezd do Úštěka. A zas někdo píchnul. V Úštěku jsou prý nějaké ptačí domky, nalepené na skále, ale nic jsme nenašli, asi se už odlepily. Dali jsme oběd. Podél Hrádeckého potoka jsme po turistické cestě dojeli (většina dotlačila - strmým stoupáním) na pěknou zříceninu hradu Helfenburk. Z Rašovic do Skalky po silnici, pak zase lesem po Husí cestě až do Pavliček. V Zakšíně jsme najeli na silnici č.9, ale provoz byl slabý. Pár kilometrů jsem vedl peleton, rychlost 30km/h mi stačila, paxe ale dopředu vyhoupl Fred a chvíli jsme to hnali 40km/h, naštěstí jen chvíli. Za Tupadly jsme se vrátili do terénu, Liběchov po silnici, pak zas terén. Celkem 85km. Trasa. Zubrnice-Týniště, cyklodrezína v muzeu je funkční, taxem se svez. 8.-9.4 Svinov - Ostrava, pracovní jednodenní cesta, ale trvala dva dny. Uvedení informačního systému do provozu se povedlo. Myslel jsem si, že se říká Černá Ostrava quli uhlí nebo horníkům, ale není tomu tak. Nejvíc tmavých spoluobčanů je na povrchu. Nejlepší elektronika je od FILABELa. 17.4. MIKE Kokořínsko na kole - Vehlovické jeskyně. Počasí přálo cyklistice a tak se u vývěsky MIKE sjelo kolem 60ti cyklistů. Propletli jsme se uličkami Mělníka a zahrádkami dorazili do Vehlovic. Vchod do podzemí je za fotbalovým hřištěm a vypadá celkem nenápadně. Podzemní prostory bývalého opukového lomu jsou však překvapivě rozsáhlé a 60 lidí pohltilybez problémů. Projeli jsme kolem jakési kapličky nad Liběchovem s nádherným výhledem do kraje s dominantou mělnické elektrárny. Sjeli jsme dolů a kolem Liběchovské školy zase nahoru, lesem kolem Harfenice a Hada a dolů do hospody v Tupadlech. Dal jsem si malé pivo. To stačilo, abych zapoměl v hospodě přilbu. Naštěstí jsem bez ní vypadal tak podivně, že mě vrátili zpátky. Z hospody právě odjížděl MIKE s poslední skupinkou a přilbu zajistili. Hlavní skupinu jsem už neměl šanci dohonit, v poslední skupině byl defekt a tak jsem jel podle mapy. Před Osinalicemi se odbočovalo vpravo na lesní cestu, to už se nás ale sjelo několik. Dojeli jsme do Střezivojic a v Jestřebici byl oběd. Mělo se pokračovat k Pokličkám (po modré), ale MIKE nás vyslal po zelené a tak jsme jeli po docela nepříjemné římsovité pěšince. Poslední kousek jsme kola z prudkého svahu radši snesli. Po silnici jsme prosvištěli skoro ke Lhotce, tam doprava po zrušené železniční trati do Střednice a do Mělníka. Po malém občerstvení jsem se vydal do Prahy. Podle Labe po stezce do Neratovic a pak už přes vesničky. Celkem ujeto 88km. 30.4.-1.5. TKDČ Všešimy jsem navštívil kolmo, jak jinak. Pěkná trasa přes Průhonice, Velké Popovice. Na zahradě byl ohníček, ale žádná z čarodějnic přes něj neskočila. Naštěstí tu byl Honza Karásek a Jirka Černý a tak bylo s kým pokecat. Venku jsme spali jen my dva Honzové a jeho děti, i když bylo krásně nad nulou. Ráno jsem se rozloučil s TKDČ (jeli vodu) a vyrazil do Davle. V Davli jsem počkal na Jitku Li, Luboše Uh a jeli jsme po Posázavské stezce. Cestou se nám podařilo vyfotit letící čarodějnici. Z Kamenného Přívozu jsme jeli po druhém břehu na Žampach, pod nejvyšším kamenným železničním viaduktem ve střední Evropě (42m). Je o 2m vyšší než betonový Nuselák. Dál vysoko nad řekou přes Luka pod Medníkem. Vyhlídka u Bohulib ze skály nad železničním tunelem byla úchvatná. Z Davle jsem pokračoval zase sám až domů. Pršet začalo hned potom. 8.5. MIKE Kokořínsko na kole. Z Mělníka jsme do Liběchova jeli tentokrát podle Labe. Pak kousek po silnici na Štětí, odbočka doprava, polní cestou do Chcebuzi. Zase kousíček po silničce na Újezd a pak lesem dolů do Medonos. Do kopce směr Osinalice, ale doleva po turistické značce (tudy jsme opačně šli 31.1.). Je tu úchvatná vyhlídka do údolí (silnice č.9), pěšky jsme zašli na Pustý zámek. Pak Dražejov, Střezivojice - konečně silnice - a v Jestřebici na oběd, jako 17.4. Dál jsme jeli, šli, nesli kola stejně jako 17.4., s tím vylepšením, že jsme ze zelené neuhli a tak jsme museli nést kola mezi skalami po schodožebříku. Jak slepičky z kurníku. Celkem ujeto 62km. slogan cykloklubu MIKE: „Tam, kde jiní končí, my začínáme“ 8.-9.5. Mezinárodní letecký den se po 12ti letech vrátil na letiště Praha-Kbely. No, vlastně nevrátil. To, co se vrátilo, byla fraška. Žádné tryskáče ani dopravní letadla. Jenom akrobacie lehkých letadélek, motorové rogalo, kiosek s tureckým medem a Špidla. 15.5. KČT Prčice jsem letos opět nešel. 14.-23.5. GEOTOUR Kolo-loď Plavba jachtou Silva po jižním Jadranu s cyklovýlety po chorvatských ostrovech i pobřeží. ***Podrobnosti dopsat. 28.-30.5. MIKE Kralický Sněžník. Orlické hory na kole. ***dopsat 5.-6.6. TKDČ Železný PIDIMUŽ ***dopsat 17.-20.6. MIKE Rakouské cyklostezky a Orlí hnízdo. Salzbursko, méně známé, ale o to zajímavější cyklostezky a jezera na pomezí Rakouska a Německa. ***dopsat 25.-27.6. TKDČ Borotín ***dopsat 3.-6.7. Sázava ***dopsat 2.-7.8. Hrádek ***dopsat 12.-16.8. MIKE Alpy 1. - Idro 2. Idro - Croce Domini - Viviano 3. Gavia 4. Stelvio 5. Fis ***dopsat 16.-19.9. MIKE Alpy Čt San Bernardino z jihu Pá San Gottard z Airolo So Nufenen Ne Locarno - Maggia ***dopsat 25.-28.9. MIKE Český Les na kole. 2.10. Výstava hraček na výstavišti v Letňanech obnovila moji touhu vybudovat kolejiště. 6.12. Zátěžová zkouška nového mostu přes Seifertovu ulici pomocí čtyř parních lokomotiv. Most je součástí nového spojení Wilsonova nádraží s nádražím Libeň. V roce 2004 jsem na kole ujel 3841 km a nastoupal 54861 m. Několik statistických údajů. FILABEL