| | Český Les
|
24.-28.9.2004
Vyjížďka začala už v pátek odpoledne, přemístil jsem se autem do Hrádku (Ro) a na kole dojel do Rokycan. Vlakem přijel MIKE a Pepa Ulrych s chybějícím drátem v zadním kole.
Rokycanská cykloopravna naštěstí zafungovala.
Z Rokycan jsme vyrazili po trase Veselá, Kornatice, Žákava, Seč. Tady se Pepa zeptal na cestu domorodce (=místní obyvatel), ten nás poslal oklikou po hlavní silnici přes Chocenickou Lhotu.
Jeli jsme však nakonec zkratkou, která se chvílemi měnila na polní cestu, rovnou do Chocenického Újezda.
Celou vyjížďku provázelo zamračené a mlhavé počasí s častým mžením a občasným deštěm. Takže mírně sprchlo. Projeli jsme Letiny. Ve Skašově zase začlo mírně pršet, pak víc. Stačil jsem
si na boty nasunout igelitové pytlíky a docela to pomohlo. Projeli jsme Měčín a Předslav. V Klatovech už jen mírně mžilo. Ujeto 64km. Příjemná hospůdka u stadionu. Vynikající polífka
(cibulačka se sýrem, který přetékal přes okraj misky) a dva čaje ochucené griotkou způsobily, že kalhoty mi uschly ještě v hospodě.
Přespali jsme ve sportovní ubytovně u stadionu, včetně kol.
V sobotu dopoledne jsme prošli náměstí, vylezli na Černou věž a nakoukli do historické barokní lékárny U bílého jednorožce.
Vlakem dorazil zbytek výpravy.
Zleva Luboš, Láďa, Honza, PéPé, Anička, Pepa, já, MIKE fotí.
Trasa z Klatov: od nádraží na západ, Beňovy, Lomec, Loreta. V lese, kromě malé chaloupky, najednou trčí velká nabílená budova s věžičkou. Pepa zastavil vedle ní a povídá
"a kde je ta Loreta?"...
Další historický objekt, Klenovou, jsme okoukli jen zvenčí. Přes osady Javor a Lehom do Strážova. Mraky se hrozivě kupily. Ve Viteni, kam jsme zajeli omylem, hospoda nebyla. Až v Děpolticích,
kam jsme nastoupali strmým kopcem, známým z Krále Šumavy. Hospůdka velice útulná, díky majitelům. Zdrželi jsme se hodně dlouho, mezitím dvakrát zapršelo.
Do Nýrska to bylo skoro pořád z kopce, tak jsme fotili krávy, mraky a tak.
Do Svaté Kateřiny nedojel PéPé kvůli natrženému plášti. Projeli jsme cikánskou osadou Fleky, cikáni nás vyháněli (z našeho Česka!) a poštvali na nás psa, byla to však líná bílá rasa a nekousl
nás.
Německem jsme jeli silničkami podél hranic (Jagershof, Seugenhof, Schachten,Gaishhof) do Furth Im Waldu. Začlo se šeřit a tak následoval rychlý přesun (to znamená rychle ujet 1km,
10min čekat atd) do Česka do kempu Babylón. Ujeto 81km.
Restaurace v nejbližším hotelu vařila výborně, ale k opozdilcům, kteří se zdrželi tvz. hygienou, se zachovala macešsky.
Držím se logiky a dbám rad doktorů, že každodenní koupání velmi škodí pokožce, která se brání zvýšením pocením (umytý člověk proto smrdí potem a musí se zase mýt, i několikrát týdně),
pot se má nechat zaschnout a ne oplachovat, odstraňování antibakteriálního ochranného filmu z kůže prostřednictvím louhu=mýdla a horké vody uvolňuje cestu infekcím, přemytí lidé jsou
náchylní k plísním a svrabu. Mýdlo jen jednou týdně! (viz plakát na dětském oddělení v motolské nemocnici).
Dorazil i PéPé s novým pláštěm. V chatičce se spalo dobře, teplota 14oC byla akorát, aby se zatuchlý puch z mokrých bot příliš nešířil po místnosti.
Byla neděle. Posnídali jsme v restauraci, kterou někteří omylem nazvali Praha, takže PéPé nás minul. A nastalo nekompromisní stoupání na vojáky obsazený Čerchov. Teplota klesala
z 10oC na 5oC, mžilo (to v hlubokých lesích až tak nevadilo). Poslední panelový úsek byl dost strmý, byl jsem však líný jít pěšky a tlačit kolo jako ostatní,
taxem to vyjel. Na vrcholku 1042mnm foukal vítr a mlha halila i nejbližší budovy, pozůstatek špionážních objektů. V rozhledně jsme si koupili jen grog, lézt nahoru nemělo smysl.
Cesta dolů byla ještě krutější, to se člověk ani nezahřál. Přes Nemanice jsme dojeli do Rybníka, kde měly být dvě hospody. Otevřená byla až ta druhá. Skoro dvě hodiny a nějaký ten deštík
jsme v ní prožili. PéPé nás opět minul, takže do cíle dorazil za světla.
Z Rybníka jsme vyjeli na sever, před hájovnou Mostek jsme uhli doleva, přes další vršek do Železné Hutě. Chtěli jsme dál do Železné, ale dojeli jsme na křižovatku u Karlovy Hutě.
Tak jsme odbočili na Novou Ves, a lesní asfaltkou na Dianu, před Svatou Kateřinou zkratkou do Rozvadova a na Nové Domky. Zase jsme se vnořili do hlubokých opuštěných lesů.
Atmosféru dokreslovala mlha až mžení a šeřilo se. Spousta neznačených odboček zvyšovala nejistotu, kilometrů přibývalo, světla ubývalo. Nakonec jsme se šinuli po rozbité bahnité cestě potmě
za Lubošem, který má pořádné přední světlo na dynamo. LED bludičky nestačily. Konečně mezi stromy probliklo světýlko. Oáza. Ostrůvek v lese. Ujeto 83km.
V pokojích se netopilo a večeře nebyla. Špatná domluva. Snědli jsme vlastní zásoby a šli spát.
V pondělí jsme vyrazili na okružní cestu, z Ostrůvku na jih, Německými lesy na sever. V Silberhutte byla polívka a štrůdl.
Cesty byly většinou makadamové.
Z Altglashutte jsme jeli po silničce do Thanhausenu a polní asfaltkou přes Naab do Barnau. V Barnau a okolí je to samá továrnička na výrobu knoflíků, viděl jsem nejméně tři. Po silnici jsme
vystoupali k celnici (smí sem jen auta z Tachova) a polní cestou zpátky na jih na Ostrůvek. Ujeto 48km.
V pokojích se topilo, večeře byla, povídalo se, i druhá noční večeře byla, že mě tlačilo břicho až do rána.
V úterý jsme opustili Ostrůvek po stejné trase, jakou jsme v pondělí přijeli a pokračovali dál polními cestami na sever.
Nořili jsme se do mlhy.
A z mlhy se nořily krávy.
Přejeli jsme do Německa a pokračovali z Hermannsreuthu po silnici do Mahringu, já jsem odbočil na Broumov, ostatní mířili do Chebu.
Z Plané jsem vystoupal dost vysoko a myslel jsem si, že už pofrčím dál na Plzeň. Ale silnice zase klesla v serpentinách o víc než 100m ke Kosovému potoku a zase nastoupala,
to samé ještě několikrát. V Lestkově jsem si říkal, jak pěkně frčím, až mi hučí kolo. Hučelo, protože bylo měkké zadní kolo a špunty na boku pláště se dotýkaly vozovky.
V plášti trhlina 1cm, asi díky nedělní noční jízdě po šutrech, a dírka v duši. Šlo to zalepit bez problémů. Rozjíždím se a kouknu na tachometr, výška 6000m a teplota -50?!?
Dál už ukazuje jen najeté kilometry a rychlost. Projel jsem Konstantinovy Lázně, Pernarec a omylem Pňovany. Chtěl jsem do Plzně přijet trochu bokem, přes Město Touškov, ale neměl
jsem mapu. V Plzni jsem se chtěl vyhnout provozu a vzal jsem to přes Severní předměstí, Doubravku a Červený Hrádek. Pak po opravdické cyklostezce s místy špatným
povrchem do Kyšice a Ejpovic. Kopec Ejpovičák už jsem vyšlapal po asfaltu a za chvíli byl v Hrádku. Celkem 136km.
Celá akce byla sqělá, počasí dobré, až na tu mlhu, mrholení a občas deštíček, což však zas pěkně stmelilo kolektiv. Gdo zdědkovatěl a zůstal doma u TV, prohloupil.
FILABEL