Brdy 2010

Minule: Brdy 2009

Tentokrát bylo s pomocí Franty Krále z Hoštice projednáno s velitelem VÚ Brdy povolení ke vstupu do některých civilům nepřístupných částí vojenského újezdu Brdy.

PÁTEK 11.6.2010
Přijel jsem za velkého vedra autem do Dobříva, kde jsem sjednal ubytování v TJ Sokol Dobřív. Postupně přijeli a ubytovali se další cyklisté. Kolem 19h jsme už na kolech odjeli do Rokycan po cyklostezce č.3 podle potoka Klabava. Na nádraží jsme přijeli pozdě, ale dřív než vlak z Prahy, takže včas. Vlakem přijeli zbývající 4 kamarádi. Po odjezdu vlaku jedna nejmenovaná kamarádka (ta, co vloni zapoměla ledvinku) zjistila, že její peněženka s doklady a pouzdro s brýlemi míří dál přes Plzeň do Chebu. Naštěstí poctiví lidé vše odevzdali průvodčímu a Iva vše získala druhý den zpět.
V Rokycanech jsme zašli rovnou na večeři do vyzkoušené restaurace No1. Hodnocení: obsluha 1, prostředí 2, výběr 2, kvalita 1, tedy vše nadprůměrné až špičkové. Obsluha velice přátelská, příjemná a usměvavá, přestože jsme kola tlačili do dvora mezi stoly s hosty (při odjezdu otevřeli zadní vrata). Jídlo bylo kvalitní a porce velká. Losos s koprovou omáčkou.
Příjemnou teplou nocí jsme jeli do ubytovny a tam mejdan pokračoval přes půlnoc. Jednotlivci odpadávali podle stupně únavy. Byli jsme na pokoji ubytovaní tři. Když jsem odpadl, Jašesta už spal, Karlova postel prázdná. Pomalu jsem usínal, postřehl jsem rychle postupující stín od dveří, aha, Karel právě odpadl taky. Stín hupnul do pelechu docela nekompromisně, ale ozvalo se aúúú, a hned odskočil. Někdo nebyl na svém místě! Mirek. Spletl se, odpadl o pokoj vedle. Karel už ležel, kdy vlezl do postele jsem si nevšiml.


SOBOTA 12.6.2010
Odjezd byl naplánovaný na 8h, kupodivu jsme odjeli už v 8:05, včetně ráno včas dorazivšího Honzy S. Jeli jsme kolem Hamru a po cyklostezce č.3 do Strašic, odtud pak do lesa a tím do vojenského prostoru. Některé okrajové části jsou o víkendech přístupné, mapku jsme měli, na jiné je potřebné povolení.
Asfaltová silnička vede chvíli po rovině, pak lehce stoupá a pak klesá. Vyjeli jsme z lesa na silnici nad Zaječovem, u pomníčku PTP 52. Tady se připojil Pavel Š., který nepřijel večer a mylně se domníval, že vyrážíme až v 9h.
Po silnici jsme vjeli zase do lesa, hodně jsme stoupali a občas jelo i auto, protože tohle je zkratka do Příbrami, i když je potřeba mít povolení. Na první křižovatce jsme odbočili doleva, po rovině a zase dlouhý sjezd nám osušil pot. Přjeli jsme k další křižovatce.
Křižovatky jsou tu bez rozcestníků, naštěstí mám tuhle oblast prozkoumanou a navíc dnes již existují nezkreslené mapy. Přesto se někdo zeptal, jestli nebloudíme. Na zodpovězení této otázky bylo nutné nejprve definovat, co je to vlastně zabloudění. Odchýlit se z naplánované trasy? To určitě ne, to by byla zablouděním každá neplánovaná návštěva hospody. Nevědět, kde jsme? To taky ne, stačí, když to ví vedoucí. Jet jinudy, než vedoucí? To taky ne, když víme, kudy. Takže je to asi souhrn všeho, nevíme kde jsme a ztratil se nám vedoucí. Možná by se dalo zabloudění definovat jako nevědomé odchýlení z plánovaného časoprostoru.
Přes cestu ležely vyvrácené stromy, museli jsme kola protlačit lesem, přehoupnout přes příkop, plný vody a vydrápat se na silnici po sypoucím se svahu.
Ještě jsme navštívili zříceninu hradu Valdek, která se konečně rekonstruuje, ale z jeho hradeb je nádherný rozhled.

Valdek.




foto Václav Doubek

Ještě kus stoupání a pak jsme vyjeli z lesa, zas nádherný rozhled.

Radar na vrcholu Písek, vzdálený 6km. Pohled od Ohrazenic.
Nádherný dlouhý sjezd přes Ohrazenice do Jinců. Bočními uličkami jsme dojeli k hotelu Kratochvíl, na plánovaný oběd. Vrátili jsme se kousek do Jinců, přejeli nad tratí a polní pěšinou kolem rybníka pokračovali dál, jako loni, přes Dominikální Paseky. Náročné stoupání z Obecnice k nádrži Pilská nás rozdělilo, poslední dojeli až po 16ti minutách. U nádrže Mirek telefonoval a přitom zatáčel ve sjezdu vpravo, šotolina zradila. Lehnul.
U Nepomuku jsme míjeli cyklisty naplněnou hospodu Nepál. Míjeli, ale neminuli. Čepovaly (byly to ženy) Svijany, kvasnicové, silně pěnilo, čímž vznikla fronta u pípy.

Nepál. U Nepomuku.

Další krásné místo, Padrťské rybníky, utopené v hlubokém lese. Projeli jsme po hrázi mezi nimi.

Hořejší Padrťský rybník.

Dolejší Padrťský rybník.
Přejeli jsme hřeben do Trokavce, vystoupali do Skořice. Tady nám milá paní v zahrádce doplnila vodu. Díky povolence jsme mohli lesem přes hřeben vjet do údolí Klabavy, vytékající z Dolního Padrťského rybníka. Příjemným sjezdem po lesní asfaltce jsme se dostali až k loveckému zámečku Tři Trubky.

Zámeček Tři Trubky, pohled od jihu.

Severní část areálu zámečku.

Vjeli jsme do Strašic a vrátili se do ubytovny. Na večeři někteří došli (1150m), jiní dojeli na kole do restaurace U Koruny nad Dobřívem. Usínal jsem, po návratu na ubytovnu jsem usnul úplně a tak jsem zaspaj mejdan.

Ujeto 96km, nastoupáno 1270m. Profil    Mapa (naše trasa je oranžově)


NEDĚLE 13.6.2010
Nějak dlouho jsme spali, vyjeli jsme až po 9h. Nejdřív jsme popojeli jen kousek, k Hamru, prohlídka byla opět důkladná.

Vodní hamr Dobřív, technická památka.

video 3.4Mb
video 12.8Mb
 (hamernický den 15.5.2010)



fotka je z roku 2008
Pak jsme vyrazili na Kozel, přes Janov, Holubí Kout, vesničku Veselá.

Lesní rybníček Holubí Kout byl porostlý lekníny.

U Nevida jsme vjeli do hlubokého lesa, projeli kolem dvou opravených hájoven, jednu z nich obývá tvůrce Večerníčkového Vydrýska Chaloupek. Pokus o oběd v lesním snobském areálu Hájek nevyšel, měli zavřeno, vypadalo to opuštěně, no kdo by dal 2100Kč za noc ve dvoulůžkové cimře?
Slušně jsme se najedli u dolní brány do zahrady loveckého zámečku Kozel. (jejich web stojí za shlédnutí)
Keře a stromy byly už většinou odkvetlé, ale liliovník tulipánokvětý nás příjemně překvapil. Kvetl nádherně.

Mohutný strom s nádhernými listy a květy,
severoAmerický liliovník tulipánokvětý.

Prošli jsme celým areálem, tentokrát bez prohlídky vnitřku.

Vlevo obytná část s možností prohlídek, vepředu vlevo jízdárna, vpravo kaple, mezi nimi stoupá cesta k horní bráně.
Uprostřed liliovník.



foto Václav Doubek

Vyjeli jsme horní bránou do lesa.

Pořád rovně do kopce, cesta od horní brány.

Lesní a pak polní cestou jsme dojeli do Rakové a po asfaltce do Rokycan, kde jsme se koukli na muzeum vojenské techniky.

Vojenské muzeum na demarkační linii v Rokycanech.
Muzeum mě trochu zklamalo, představoval jsem si pečlivě zrekonstruované naleštěné exponáty, kterých je dotýkat se zakázáno. Hodně strojů je tu udržováno v provozuschopném stavu, což kolikrát nekoresponduje s historickým stavem. Některé vraky jsou však ponechány osudu, rezavějí, prorůstají vegetací, prší do nich, hromadí se odpadky, i kosti uhynulého zvířete jsem zahlédl. Přesto dotýkání se není personálem trpěno.
Z Rokycan jsme se po cyklostezce č.3 vrátili do Dobříva.

Cyklostezka mezi Hrádkem a Dobřívem.
Ujeto 40km, nastoupáno 450m. Profil    Mapa (naše trasa je oranžově)


Tradičně pěkně provedený je popis akce na webu HaHy.


FILABEL