Brdy 2009

PÁTEK 29.5.2009 Odpoledne beznadějně pršelo. Jel jsem autem do Hrádku a říkal si, jestlipak někdo vůbec přijede. V Hrádku jsem předjel cyklistu s plnou polní, ale nepoznal jsem Gumídka. Přijeli i Královi a přes lákání do sucha si postavili stan. Na večeři jsme jeli autem, v super stylové hospodě Na statku (mezi Mirošovem a Hrádkem) měli bohužel soukromou akci, ale doporučili nám restauraci No1 v Rokycanech. Doporučili dobře. Příjemná a zároveň profesionální obsluha. Losos s koprovou omáčkou neměl chybu. SOBOTA Ráno dorazili další výletníci. Kvůli zpoždění vlaku jsme část kamarádů pro urychlení přivezli z Rokycanského nádraží auty. Přes hrozící déšť přijelo 14 lidí. Na fotce není Jirka U a já, nejsem na většině fotek, které fotím (jsem na fotkách, které fotím samospouští anebo před zrcadlícím se objektem.) Vyjeli jsme v 9:30. Sjeli jsme dolů ke Klabavě a proti proudu po cyklotrase č.3 do Dobříva. Návštěvu Hamru jsme si nenechali ujít, prohlídka začala v 10h. Díky nadšencům jsou stroje částečně udržovány v chodu. Vodní kolo pohání přes transmise kladiva, brusku, nůžky a další stroje. Zdrželi jsme se 45 minut. Vodní hamr Dobřív. fotka je z roku 2008 Pokračovali jsme po cyklotrase č.3 až do Strašic. Tady jsme vjeli do vojenského prostoru. Začalo slabě pršet, ale na cestě lesem to nebylo moc nepříjemné, díky převislým větvím. První defekt měl Franta K, počkali jsme v Zaječově, tedy vlastně v Dolní Kvani u památníku PTP 92, na okraji vojenského prostoru. Pod stromem. Po chvíli přestalo pršet. Lesní cestou jsme se dostali na silnici a přes Kvaň do Malé Vísky. Trochu jsem znejistěl, kudy že to mám vykoumané dál, ale správně jsme trefili polní cestu dolů do Neřežína. A zato pak nastalo stoupání ke zřícenině hradu Valdek. Z Valdeka zbylo jen pár zdí a věžička, před léty viditelná zdaleka, teď skryta za stromy. foto Míla Hrdličková Od zříceniny ještě kousek nahoru a pak dlouhý sjezd až do Jinců. Bohužel přes cáry mraků se neotevřel překrásný výhled na další část Brd, nebyl vidět ani radar, ten co tu stojí už dávno, mediálně pozapomenutý. Zato opět slabě mžilo, takže k restauraci Kratochvíl u nádraží jsme dojeli rychle. Naštěstí. Bylo totiž 14h a oni v 15h zavírali kvůli soukromé akci. Ujeto jsme měli teprve 35km. Ale najedli jsme se v klidu a pokračovali místními cestami až na kraj Jinců a odtud pak polní cestou podle kolejí do vesničky se zajímavým názvem Dominikální Paseky. Dál opět po asfaltu přes Sádek a Obecnice. Z Obecnice nás čekal nejnáročnější stoupák toho dne a slabé mžení bylo výhodnější, než spalující slunce. Opět jsme jeli vojenským újezdem. Za vrcholem stoupání se objevila hladina vodní nádrže Pilská, schované v hlubokém lese. Z osady Žernová, kde slavili dětský den, jsme si chtěli zkrátit cestu a vyhnout se vesnici Láz, tedy kopec dolů a zas nahoru. Zajeli jsme až k pile, ale dál cesta nevypadala dobře, pěšinka mezi mokrými kopřivami, vzhledem k občasnému dešti jsme průzkum zkratky nechali na jindy. Nepomuk jsme minuli lesem a stočili se po asfaltce vpravo. Červený vrch je opravdu červený, je tu lom na červený kámen. Odbočili jsme vlevo na lesní cestu, ještě asfaltovou, a jeli rovným, nekonečně dlouhým lesním průsekem. Pak odbočka jiným průsekem vpravo, už neasfaltová, ale dobrá, pak vlevo a zas vlevo. Klikatice. Cesta skončila, několik desítek metrů je tu pěšinka a dřevěný můstek přes bažinu. Padrťské rybníky na nás dýchly svou tajemností, podpořenou zasmušilým počasím. Dolejší (severní) Padrťský rybník. Divočina. Nikde žádné hotely, kempy, nic. Jen příroda. Hořejší (jižní) Padrťský rybník. Tiše jsme se kochali tou nádherou a překvapivě velkou rozlohu rybníků. Rybníky jsou nejčistší v Česku, díky okolním hlubokým lesům bez průmyslu. Leží ve výšce 630mnm. Nejsou na koupání, je tu mělko a bahnito, rákosí. Ještě že bylo deštivo a zima, jinak jsou tu určitě mraky komárů. Jeli jsme dál lesem, někde tady nalevo, zhruba 1500m od nás je kóta 718m, kde bude nebude další radar. Pak jsme vyjeli z lesa a tím i z vojenského újezdu a polní cestou sjeli dolů do vesnice Trokavec. Kam ty cesty vedou? Také silniční ukazatele z dalšího sloupku někdo odstranil. Že by boj proti nepříteli? Aby američani od radaru bloudili? Ale ale, soudruzi z Trokavce, dneska i cyklisti mají satelitní navigaci. Vystoupali jsme do vesničky s voňavým názvem Skořice, jejíž bílý kostelík je vidět zdaleka. A stoupali jsme ještě výš, projeli si poslední úsek vojenského újezdu a obloukem jsme se dostali k Janovu. Kolem plicního sanatoria, vzdoušek je tu léčivý, jsme dojeli do naší základny v Hrádku. Na večeři jsme si zajeli auty, pršelo, zase do Rokycan do restaurace No1. Losos s koprovou omáčkou nezklamal. A večer jsme v podkrovním pokojíčku vyžahli medovinu i griotku. Ujeli jsme 91km, nastoupali 1300m. Profil    Mapa    Trasa NEDĚLE Vstávali jsme poměrně pozdě. Nepršelo. Ranní chaos. foto Hana Horká Prohlídka naší zahrady. foto Míla Hrdličková Vyjeli jsme. Vzpomínal jsem, jak jsem jako malý kluk jezdil s tátou na kole do lesního koutku s rybníčkem, s krásným názvem Holubí kout. Jezdili jsme podle lesa, pak po mezi přes pole. Dneska je cesta daleko delší, musí se jet po silnici. Proč? Komunisti rozorali meze. pole zaorali až těsně k lesu. A tak zanikly staletími vyšlapané pěšinky a stezky, v civilizované Evropě dnes proměněné v cyklotrasy. Dnes už lidé nevyšlapávají kilometry mezi vesničkami pěšky a stezky jsou tak u nás navždy ztraceny. A pole? U krajů byly hromady kamení, po staletí vysbírávané z pole. Teď jsou zaorané, rostou tu kopřivy. Lůza komunistická mozek totiž nemá. Název další vesničky provokoval k dámské fotce. Vystoupali jsme ještě o kousek výš do vesničky Nevid a pak už jsme vjeli do hlubokého lesa, podle hájoven Na Kudličkách, Hádek a Hájek, a po 6km lesem jsme vyjeli vedle Úslavy, u Lopateckého rybníka pod zámkem Kozel. Vstupní brána. foto Tomáš Gergelits Krásné zahrady u zámku už byly odkvetlé, poněkud zklamán jsem vedl kolo vzhůru parkem. Ale to nejlepší teprve nastalo! Právě rozkvetl liliovník. Obrovský strom s nádhernými květy a krásně vykrojenými listy překvapil. Jeden z liliovníků v parku zámku Kozel. foto Míla Hrdličková Strom liliovník tulipánokvětý je původem ze Severní Ameriky. Květ liliovníku. Na zpáteční cestě přes Mirošov jsme se stavili na pozdní oběd v konečně volné stylové hospodě Na statku. Příjemná, vstřícná obsluha, velké porce, výborný kuchař. (propastný rozdíl ve srovnání s drzou a arogantní obsluhou v upatlané a zakouřené hospodě naproti Mirošovskému zámku) Nepršelo. Seděli jsme venku. foto Jarda Jelínek Vystoupali jsme krátký kopeček u hald, zarostlých břízami, pozůstatku těžební činnosti a dojeli do Hrádku. Ujeli jsme 28km, nastoupali 400m. Profil    Mapa

FILABEL