STŘEDA 8.6.
Odjezdový sraz byl v Neratovicích. Abych se vyhnul navážení bagáže autem den předem ke kamarádům, hodně jsem osekal seznam věcí a všechno naložil na kolo.
Zatížené kolo jelo lépe, než jsem očekával a tak jsem na místo srazu dorazil o 20min dříve, 18km za 45min.
Výbava na 4 dny, včetně jídla.
ČTVRTEK 9.6.
Dálniční most ve stoupání na Brenner.
Obytným autem jsme dojeli na Brennerský průsmyk, 1362m. Proč? Vede tudy železniční trať a v úseku Brenner - Colle Isarco byla v roce 1999
převedena do 7.2km dlouhého tunelu. Před pár lety jsem na mapě Italských cyklostezek objevil na místě opuštěného železničního tělesa projekt cyklostezky Brenner - Vipiteno.
Proto jsem 7.9. 2008 pátral po stavbě této cyklostezky, objevili jsme ale jen opuštěný zarostlý násep. Upustili jsme tenkrát kvůli silnému dešti i
od průzkumu slepého údolí Pflerschtal / Val di Fleres.
Cyklostezka na místě opuštěné železniční trati byla mezitím postavena a zprovozněna, takže jsem jí chtěl projet a zároveň prozkoumat údolí Val di Fleres,
do kterého trať zabíhá, aby nabrala značný výškový rozdíl.
V roce 2025 má být zprovozněn 55km dlouhý železniční tunel z Innsbrucku do Fortezza (před Brixenem),
Brenner base tunnel.
Dříve zprovozněné cyklostezky v okolí už mám projeté několikrát:
Při akci Evropské cyklostezky úsek Brenner - Trento - údolí Valsugana
a okolí Cortiny,
Vipiteno - Brunick (2009, zatím bez popisu),
Brixen - Bolzano - Merano - Reschenpass (2009, zatím bez popisu),
Reschenpass - Merano - Bolzano - Vipiteno při akci Adižská cyklostezka 2008,
část cyklostezky Valsugana při akci Jižní Dolomity v roce 2008 atd.
Cyklostezka začíná přímo na Brennerském průsmyku, v rohu velkého parkoviště. Vjezd na parkoviště je ze silnice, která prochází areálem bývalé
hraniční celnice.
Vyjíždíme v 12:30.
Nový železniční tunel.
Cyklostezka vede po původním železničním tělese, včetně dvou kratších tunelů. Jsou osvětlené, osvětlení se spíná automaticky při průjezdu cyklisty.
Pohled zpátky, obydlený bývalý strážní domek.
Neobydlený domek.
Dole v údolí vesnice Colle Isarco. Tam musí železnice klesnout. Trasa se stáčí doprava do údolí Val di Fleres.
Železniční návěstidla a zasněžený horský štít na konci údolí Val di Fleres.
Cyklostezka klesá a stáčí se vlevo údolím zpátky k Colle Isarco, kopírujíc původní a potom stávající železniční trať. My jsme pokračovali údolím dál,
kousek po silnici až na její konec a potom šotolinovými cestami.
Mapa, kterou jsme měli, neodpovídala skutečnosti, takže to byl průzkum.
Z vesničky Svatý Anton jsme značně stoupali. Pohled zpátky do údolí.
K tomuto nádhernému vodopádu s modrou lagunou jsme museli od cesty kousek pěšky.
Chata Ochsenalm na konci cesty, dál už stoupá jen nesjízdná kamenitá pěšina. Jedna větev šotolinové cesty však pokračovala ještě do protějšího svahu,
k chatě Halter Hutte.
Tuto cestu jsme pochopitelně také prozkoumali, míjeli jsme zbytky sněhu. V 17h jsme došplhali k opuštěné chatě Halter Hutte ve výšce 1902m.
Chata Ochsenalm zůstala hluboko pod námi a nám se naskytl celkový pohled na konec údolí.
Cesta dolů byla obtížná, klesání 22% je stejně nepříjemné, jako stoupání, obě kola na šotolině ve smyku.
Dole jsme se znova napojili na cyklostezku.
Blížíme se opět po Brennerské cyklostezce k Colle Isarco, podél současné železniční tratě.
V Colle Isarco vede cyklostezka kousek podle silnice. Dálnice je vysoko nahoře.
Vpravo je silniční tunel.
Cyklostezka je dál, kousek nad Vipitenem vržena na silnici, je to jen pár set metrů. Silnice se pak odchyluje vlevo obchvatem Vipitena, cyklotrasa vede vpravo
centrem a není nijak označena, ale stačí jet stále rovně. Viz průjezdní schéma dále. poznámka v roce 2013 - po silnici vede jen krátký kus, odbočení cyklo do Vipitena je nově vyznačeno:
foto 2013
Vipiteno, průjezdní schema pro cyklisty. Vypadá jednoduše, přesto se značná část cyklistů ve směru shora od Brenneru netrefí na pěší zónu do městské brány.
Je tam parkoviště autobusů, značná změť tabulek, cyklistická však ani jedna. Možná cyklisty na pěší zóně oficiálně nechtějí. poznámka v roce 2013 - vjezd cyklo na náměstí je nově vyznačen (hnědá tabulka nad bílou cedulí se zákazem):
foto 2013
Vipiteno, historický průjezd, dnes pěší zóna.
Vipiteno, značení cyklostezky je až po průjezdu městskými branami.
(Hnědá obdélníková tabulka nad zákazem vjezdu). foto 2009
Projeli jsme městem a odbočili doprava na západ, po cca 2km v Casateia do kempu Gilfencamp. Celý den hrozily mraky, všelijak se černaly a seskupovaly,
ale nezmokli jsme. Dokonce jsem přespal pod širákem.
Ujeto 51km, nastoupáno 970m.
PÁTEK 10.6.
Plánem bylo vyjet na Passo del Vizza (pro mě podruhé) a vrátit se stejnou cestou zpátky. V případě zhoršení ne příliž dobrého počasí jsme měli možnost
otočit to kdykoliv. Nakonec se počasí zhoršilo až téměř pod vrcholem, takže jsme vyjeli až nahoru.
První část údolí dost stoupá a je zakončena stometrovým schodem, pak dokonce následuje krátké klesání, ztráta výšky 36m.
Druhá část údolí stoupá neznatelně. Zastavili jsme se v penzionu na oběd. A při vyjasňování jídelního lístku si majitelka přizvala
personál - Slovenku.
Solární elektrárny ruší i tento zapadlý kout Alp.
Druhá část údolí stoupá neznatelně. Zastavili jsme se v penzionu na oběd. A při vyjasňování jídelního lístku si majitelka přizvala
personál - Slovenku.
Údolí končí vesničkou Svatý Jakob a nás čeká stoupání serpentinami. Lehce mží, náš cíl je zachmuřen, vrcholová chata je ztracena v mraku.
Kozí zatáčka s mapou. Kozy se seběhly, telata taky a měly snahu ožužlat nám brašny.
Místní pěkně přehledná mapa, jsou vidět dvě části údolí i závěrečné serpentiny.
Ještě k té mapě. Všimněte si bílých obdélníčků s cyklistou. Spousta cest k prozkoumání. Co třeba z Val di Vizza do údolí
k Brenneru, nebo na druhou stranu směrem k Brunicu?
Závěrečné serpentiny mají makadamový povrch. Zaparkováno kvůli focení. Mží.
Mraky se na chvíli rozestoupily a je vidět dolů.
Odbočka ze sedla k chatě.
Uvnitř mraku jemně mží a je zima, pouze 5oC.
Pfitscherjoch Haus
2276m.
Rifugio Passo Vizze
V chatě je u pece příjemně. Připravujeme se na nepříjemný sjezd zpátky.
Sjezd byl nepříjemný. Zima, slabý déšť chvílemi sílil. Makadamový povrch cesty spolu s deštěm vytvořil na ráfcích brusnou pastu, takže po sjetí
třetiny kopce se zadní brzda stala neúčinnou. Trochu ještě šel zkorigovat bowden, ale nechal jsem jí na krizové situace a dál brzdil jen přední,
což za mokra v zatáčkách nebylo nejbezpečnější. Jel jsem proto pomalu, tím se ovšem doba v zimě a dešti prodloužila.
Ve Vipitenu už bylo 12oC. Ujeto 74km, nastoupáno 1450m.
SOBOTA 11.6.
Přesunová etapa do kempu u Brunica.
Výjezd z Vipitena směrem do Brixenu je pro cyklisty mimoúrovňový. foto 2009
Další několikakilometrový úsek cyklostezky je úplně rovný, vede podle dálnice.
Kousek za Vipitenem se kamarádovi zlomilo vratné péro zadní brzdy a začal řešit krkolomné prohození
přední a zadní brzdy. Přitom stačila místní větev, kus drátu a gumička z mých "40kg jistoty".
Vipiteno v dáli.
Vratnou pružinu jsem nahradil vratnou gumou.
Nádherná cyklostezka, ovšem poněkud připomíná velblouda, nahoru a dolů.
Zajímavě vedená cyklostezka pod dálnicí.
Pevnost Fortezza.
Neodbočili jsme za Fortezzou vlevo do údolí Pustertal. V plánu byla návštěva Brixenu, domu K H Borovského.
Jabloně před Varnou u Brixenu.
Podjezd pro cyklisty pod rušnou ulicí v Brixenu.
Z Brixenu jsme se kousek vrátili, částečně po silnici, aby jsme se vyhnuli zbytečnému stoupání jabloňovým sadem, a vjeli jsme do údolí Pustertal,
kterým protéká řeka Rienz.
Najeli jsme zase na cyklostezku, která je vlastně prodloužením
Drávské cyklostezky.
Cyklostezka vystoupala docela vysoko do stráně, pak jsme ale stejně sjeli dolů do Rio Di Pusteria.
Zřícenina, zrestaurovaná až puntíčkářsky.
Začalo mžít. Občas jsme se schovávali, pokud déšť zesílil, ale většinou se dalo jet.
Nějaký hrad.
Brunico jsme projeli podle řeky Rienz, která slábne až je z ní potok, pořád po cyklostezce. Za Brunicem je na cestě podle potoka tunel.
Překvapivý tunel, pro chodce a cyklisty.
Portál.
Ke kempu pak už zbývalo jen vystoupat slušný kopec.
Pohoda v kempu.
Ujeto 80km, nastoupáno 820m.
NEDĚLE 12.6.
Pršelo trvale. Čekali jsme do 10h. Zrušili jsme plánovanou vyjížďku do údolí severně od Brunica, naložili kola na auto a vyrazili domů.
Jeli jsme přes Vipiteno a protože tady nepršelo, udělali jsme si pěší výlet soutěskou Gilfenklam s vodopády a můstky. Zpátky jsme šli oklikou,
částečně po staré silnici z průsmyku Passo Giovo (Jaufenpass).
Soutěska Gilfenklam.
FILABEL