Bavorsko 2010

SOBOTA 3.7.
Autobus měl nabrat cyklisty v Mělníku v 6h a v Praze v 7:30, ale porouchal se. Náhradní vyjel z Mělníka v 9:30. Teplota značně přesahovala 30^oC, naštěstí bus měl klimatizaci. Náš cíl byl mezi Mnichovem a Innsbruckem, poblíž Garmisch-Partenkirchenu. V kempu Isarhorn u Mittenwaldu jsme postavili stany a v 19:35 jsme seděli na kolech a odjížděli po cyklostezce na sever k jezeru Walchensee.
Mapka je dole.

Šťastné cyklistky.


Solární stodola.

Za Wallgau jsme vyjeli krátký prudký kopec a kvůli urychlení jsme nejeli po cyklostezce, ale po silnici k jezeru.

Walchensee.
Někteří pokračovali dál a marně hledali hospodu, jiní se rychle osvěžili jezerem a jeli zpátky, aby stihli dojet za světla. K Wallgau jsme stoupali částečně po cyklostezce. Do kempu jsme dorazili za šera, v 21:50.
Ujeto 28km, převýšení 190m.


NEDĚLE 4.7.
Vyjeli jsme v 8:30, začátek stejnou cestou do Wallgau, dál pak vpravo po proudu řeky Isar po Isarské cyklostezce, spíš cyklotrase. První úsek vede po rekreační silničce, kde motoristé platí mýtné. Pěkné nedělní počasí způsobilo zvýšený provoz motorkářů, chovali se však ohleduplně a při míjení cyklistů zpomalili.

Isar.

Další úsek od Vorderriss k přehradnímu jezeru Sylvensteinsee byl po širší silnici, příjemné to nebylo, ale provoz byl ještě snesitelný.

Helča u přehrady, pohled zpátky
Od přehradní nádrže jsme projeli tunýlkem jakoby do světa cyklostezek. Silnici jsme nadjeli po cyklomostě, dál zas podjeli podjezdem, ale často jsme jí ani neviděli.

Tunýlek pro cyklisty od přehrady.


Za tunýlkem dolů.


Podle silnice.


Podjezd pod silnicí.


Příroda před Bad Tölz.

Díky focení a různé rychlosti jízdy jsme se roztrhali do skupinek. Do lázeňského městečka Bad Tölz jsme přijeli v poledne. Oběd nebyl nejlevnější, lázeňské ceny. Ještě jsme trochu projeli městečkem, čímž jsme se opět poztráceli.

Stoupající promenáda v Bad Tölz.

Při zpáteční cestě jsme potkali další naší skupinku, která vyjela z kempu později.
Zpátky jsme nechtěli jet celou trasu stejnou, proto jsme odbočili za Lenggries do údolí doprava. Bylo jasné, že se počasí zhorší, vjížděli jsme do černě zataženého údolí. Rozpršelo se, ale bylo teplo. Stoupali jsme přes Jachenau a pak dolů k Walchensee. Helča se chtěla koupat, tak jsem v dešti stál na břehu a čekal.
Od Walchensee k Wallgau jsme tentokrát jeli pouze po cyklostezce, za mírného deště a tedy snížené viditelnosti a navíc do kopce to bylo rozhodně lepší než silnice, stezka tu sice není asfaltová, ale povrch má dobrý.
Ujeto 112km, převýšení 540m.


PONDĚLÍ 5.7.
Ráno přestalo pršet, ale bylo zataženo.

Čekání na počasí.

Vyjeli jsme trochu váhavě, v 9h, tentokrát na jih. Po Isarské cyklostezce jsme projeli Mittenwald i Scharnitz. Přijeli jsme k rozcestí, byla varianta pokračovat podle Isaru do údolí Hinterautal. Jelikož se vyčasilo, odbočili jsme nahoru do údolí Karwendeltal.

Přestože blok ukazatelů na rozcestí měl velikost menší chatky, někteří jej přehlédli.

Stoupání do údolí Karwendeltal začíná pěkně zostra, po chvíli už jsme koukali do údolí zpátky pěkně shora. Pak se cesta srovná a celkem mírně jsme dostoupali k chatě Larchetalm. Dal jsem si gulášovku, abych měl dost energie na očekávané stoupání.

Larchetalm.


foto Antonucci Luigi

Bylo horko a dusno. Vrchol stoupání, sedlo Hochalmsattel 1803mnm bylo před námi docela vysoko.

Hochalmsattel na dohled.


Závěrečné serpentiny jsou opět docela náročné.

Konečně jsme u chaty Karwendelhaus. Pohledy nádherné. Ale pohled zpátky mě trochu postrašil. Blížilo se černo.

Pohled zpátky do údolí.

Možná to bude krátká sprška, možná bude pršet zas do rána. Radši jedem dál. Ale cesta na druhou stranu sedla Hochalmsattel se moc rychle jet nedá, je kamenitá. A Helča jela dolů pomaleji, než nahoru, často jsem čekal, takže nás déšť dohonil docela brzo. Chvíli pršelo dost hustě, naštěstí jsme už klesli do oblasti stromů, ale pod těmi většími měly krávy nastrkané hlavy. Konečně jeden volnější, schoval jsem se aspoň na pár minut, než mě dojela Helča.
Stočili jsme se vlevo údolím Johannestal, déšť už téměř ustal a cesta byla lepší, bez kamenů. Na některých rozcestích jsem trochu váhali, ale vybíral jsem si tu širší cestu. Až široká cesta uhýbala zpátky do pravého svahu, z údolí ven. To se mi nezdálo a pokračovali jsme rovně cestou trochu zarostlou.
A dobře jsme udělali. Cesta byla nepoužívaná, protože byla na jednom místě sesutá, zbyla jen úzká římsička. Dostali jsme se nad divokou skalní soutěsku.

Soutěska Johannestal-Klamm, pohled zpátky.

Sjeli jsme do údolí Risstal, naše cesta byla zespoda od silnice označena spoustou značek. Možná takové značky byly i v našem směru, ale kdo by se v dešti staral o značky.

Co teda Gilt für Radfahrer? Auch frei, oder auch gesperrt?

V Hinteriss jsme si dali pro zahřátí čaj a sjeli jsme do Vorderriss. Potkali jsme se s další skupinkou, která překonala průsmyk po nás. Nechtělo se nám vracet po stejné silnici, kterou jsme jeli včera a díky podrobné turistické mapě jsme mohli použít lesní cestu na druhém (pravém) břehu Isaru, která se vyhýbala Wallgau. Byla sice o několik km kratší, ale zato nahoru dolů. Vyjeli jsme z lesa přímo naproti kempu.
Ujeto 79km, převýšení 1310m.


ÚTERÝ 6.7.
Pršelo. Sice ne pořád, ale po půl hodině zas. Naložili jsme proto kola a vydali se autobusem domů. V Regensburgu nepršelo, bylo vedro, udělali jsme si hodinovou zastávku na krátkou prohlídku města. Po 3/4 hodině jsem zjistil, že přestávka měla být jen 3/4 hodiny, takže trasu od řeky k busu jsem zdolal za několik minut.

---

Někteří jeli zkrácenou nebo místy odlišnou trasou, někdy úmyslně, někdy omylem.


FILABEL