6.7.2009 PONDĚLÍ
Moje cesta po Dunajské cyklostezce začala ve Vídeňském kempu Neue Donau po posledním výletě akce
Vídeňské cyklostezky v pondělí odpoledne rozloučením s účastníky zájezdu.
V 13:16 jsem vyjel z kempu a hned jsem přejel na Donauinsel. Ujel jsem sotva 2km a proti mě Pepa Hons z Brna, náhoda to nebyla, jel za námi do kempu.
Začalo lehce pršet, stačilo se schovat na chvíli pod strom a když déšť zeslábl na mžení, pokračoval jsem dál. Druhou várku deště jsem přečkal pod stříškou
s tureckou rodinkou.
Pak jsem popojel pod most, ještě že jich je přes Donauinsel dost. Nastala průtrž, jakou jsem několik desítek let nezažil. Po půl hodině voda přestala
vtékat do kanálu, nejprve klidně vytékala, pak stříkala ven a těžké víko se nadzvedávalo. Cesta pod mostem se začala zaplavovat, naštěstí déšť zeslábl.
Zdrželo mě to celou hodinu.
Na konci ostrova jsem přejel na levý břeh a po Dunajské cyklostezce jsem pokračoval proti proudu řeky. Tudy jsme v pátek do Vídně přijeli, tudy
jsme také z Vídně odjížděli při akci Vídeň 2006, to jsme ale přejeli na pravý břeh
přes hráz elektrárny Greifenstein.
Další úsek byl pro mě už neznámý. Jede se tu po hrázi, vlevo Dunaj, vpravo pod svahem mokřiny.
Skoro 20km bez možnosti úkrytu. A přišla další bouřka. Měl jsem strach. Jel jsem dál a hledal alespoň strom. Když prásklo nade mnou, položil jsem kolo,
klekl si na bobek a čekal, až se blesky vzdálí alespoň na pár kilometrů. Dojel jsem v dešti do Tullnu, v 17h.
Hledal jsem suché ubytování. Poslali mě pravý břeh, ostatně tady se stejně musí přejet, stezka dál nevede. V hostelu bylo plno, ale paní recepční ochotně
telefonicky zjistila, že v hostinci na náměstí mají volný pokoj.
Měl jsem kromě trika mokré skoro všechno, boty, kalhoty a i některé věci v brašně, kupodivu ty úplně vespod. Brašna od Sport Arsenalu je polonepromokavá,
vodu pustí dovnitř, ale ven ne, takže jsem měl na dně loužičky. Naštěstí oblečení a další důležitosti byly v dalším igelitu. Na pokoji byl fén, tak jsem sušil.
Ujel jsem pouhých 44km, dalo by se jet do 21h, takže jsem celkem přišel o 5h času. Mohl jsem být o 100km dál.
7.7.2009 ÚTERÝ
Další minimálně hodinová ztráta byla ráno, vzbudil jsem se sice v 5:30, ale snídaně formou Švédského stolu byla od 7h, takže jsem odjel až v 7:30. Nepršelo.
7:34
Výjezd z Tullnu, pravý břeh Dunaje.
8:15
V dálce se nad vodou válela mlha. Příčinou je vodní elektrárna.
Následky velké vody byly vidět.
8:24
Přebrodil jsem potůček, valící se přes mostek.
Předjel jsem hodně starý pár, jedoucí natěžko. To je odvaha.
Po tělese hráze elektrárny jsem se vrátil na levý břeh. Chtěl jsem vodní opar nafilmovat, ale kamera se zasekla. Dew detected.
Pokračoval jsem dál po hrázi, vlevo Dunaj, vpravo o několik metrů níž, v původní niveletě říčka Kamp. Dunaj v Rakousku je v podstatě pořád veden
mezi hrázemi, je to taková stoka. Stovky kilometrů hrází. Voda je zdvižena vodními elektrárnami. Původní krajina zničena. Přítoky jsou vedeny dlouhou dobu
po vnější straně hrází až pod nejbližší elektrárnu. Při povodni se tyto přítoky rozlijí, takže zregulovaný Dunaj od povodní nechrání, jak jsem viděl v okolních lesích.
Dost hluboko pod hladinou Dunaje jsou i okolní městečka. Pokud dojde k přelití a protržení hráze, budou zničeny tisíce domů a zaplaveny nedozírné plochy krajiny.
A nedá se tomu zabránit dodržováním nějakých předpisů, příroda je živel.
8:55
Znetvořená příroda Rakouskou energetikou. Dunaj je od okolní původní přírody oddělen.
Nabízí se srovnání s jadernou energetikou. Zdaleka tolik nezasahuje do přírody a nehodě se dá předejít dodržováním předpisů.
Projel jsem průmyslové město Krems. Zajímavější je o pár kilometrů dále Durnstein, kde je údolí Dunaje pěkně sevřené.
10:24
Výjezd ze starobylého městečka Durnstein.
10:58
St. Michael před Spitzem.
Konečně začala fungovat kamera. Na protějším břehu je město Melk.
Na oběd jsem se zastavil v 13:15 v Marbachu po ujetí 94km v plovoucí restauraci, dal jsem si stylově rybu a ve 14h už jsem jel dál.
Další větší město Ybbs je na protějším, pravém břehu Dunaje.
17:00
2km před městečkem Au.
Vzhledem k plánované cestě po Enžské cyklostezce jsem těsně před městem Enns, což je předměstí Lince, odbočil do vesnice Au. Bylo 17:07 a ujeto jsem měl 154km.
Jel jsem teď na sever, přes Schwertberg. V Pregartenu začalo pršet, zase se střídal déšť a mžení.
Prasklo mi lanko přesmykače a během jeho výměny v autobusové čekárně se rozpršelo pořádně. Bylo 18:50 a plán dojet za hranice pomalu mizel. Seděl jsem
pohodlně v čekárně a civěl do deště. V 20:30 déšť zeslábl, skočil jsem na kolo a popojel kilometr dál, do lesíka před vesnicí Selker.
Postavil jsem stan a sotva jsem do něj vklouznul, déšť zesílil. Další 2h ztráta. Ujel jsem 177km, převýšení 540m, čas jízdy čistý 9h 24min,
čas na trase 13h 34min.
8.7.2009 STŘEDA
Ráno jsem se vzbudil v 5:45, ale krápalo, jak jinak. Čekal jsem.
6:36
Nocleh v lesíku.
Nakonec jsem sbalil mokrý stan a vyjel až v 7h, časová ztráta díky dešti tak od odjezdu z Vídně dosáhla 10h.
Podaří se mi i přesto splnit plán a dojet do večera domů? Nebo alespoň do půlnoci?
Přes Kefermarkt jsem dojel do Freistadtu, přes který vede hlavní silniční tah Linz-Dolní Dvořiště. Posnídal jsem po ujetí 17km od 8:15 do 8:40 v MC Donalds.
Abych se vyhnul hlavní silnici, jel jsem na západ, přes vesničku Sankt Peter. Výjezd z Freistadtu se hledá lehce, je to ulicí Sankt Peter strasse,
přímo od MC Donalds.
Dostal jsem se tak přes vesnické silničky do Rainbachu zas k hlavní silnici, ovšem odbočil jsem vlevo do Summerau. Malá vesnička, velké nádraží. Pak jsem přes
Zulissen dojel do Deutsch Horschlag.
Měl jsem v úmyslu nějak se prorvat do Českého Heršláku. V srpnu roku 1997 jsme se tu při zkoumání trasy koněspřežky brodili kopřivami a plevelem z České strany
až k můstku přes hraniční potok, na Rakouské straně byla vidět pokračující silnička. Na České straně nebylo nic, cestu komunisti zrušili, jen na mapě ji nechali.
10:06
Informační tabule na křižovatce v Deutsch Horschlagu mě hodně potěšila. Stará cesta je obnovena!
10:12
Po ujetí 35km jsem projel po asfaltové polní cestě přes hraniční můstek do ČR.
10:14
Pohled zpátky z ČR do Rakouska.
Doma v Kocourkově. V Českém Heršláku leží stanice ČD s názvem Horní Dvořiště, což je jméno vesnice o 2km dál.
Nad Šumavou bylo černo, ve Vyšším Brodě zjevně lilo a vítr šel odtamtud. Zajel jsem proto na nádraží, ale hospoda otvírala až ve 12h. Myšlenku sednout na vlak
jsem okamžitě zavrhl. Musel bych celé kolo odstrojit, sundat světlo, tachometr, brašny, nářadí, nějak to pobrat a vláčet se s tím do vlaku. Brr. Moc práce.
Radši jsem vyjel vstříc dešti. Ten mě pak pronásledoval celý den, ale v přijatelné formě. Vždycky stačilo jen nasadit bundu. Pak zase sundat. Celkem asi 12x.
V Českém Krumlově jsem po ujetí 73km od 12:25 do 13:10 poobědval. Rybu, když jedu zas podle Vltavy. Krumlovem jsem se proplétal přes historické centrum podle vody,
jako na potvoru jsem v jednosměrce potkal městskou policii. Po směru jeli dobře oni, leč nevšímali si mě. Z Krumlova jsem jel kousek po hlavní silnici,
pak jsem ale odbočil vlevo na Štěkře, kde jsem se napojil na cyklotrasu č.12. Výborná. Zavedla mě do Českých Budějovic. Překvapila mě zdejší síť cyklostezek,
taková Vídeň v malém. Krátký prudký déšť, stačil jsem jen uskočit pod nejbližší strom.
15:04
Most s oddělenou částí pro cyklisty a přechod pro chodce přes cyklostezku v Českých Budějovicích.
Trasa č.12 pokračuje dál podle Vltavy, až do Hluboké.
15:17
Cyklostezka České Budějovice - Hluboká nad Vltavou je parádní.
Trasa č.12 sice pokračuje dál, ale motá se po kopcích po silničkách a vede do Tábora. Takže jsem najel na silnici č.105. Vede až do Prahy, to zjednoduší navigaci.
Silnice je široká, se širokou krajnicí. Po krajnici se tu dá jet jako po cyklopruhu.
Projel jsem kolem Temelínské elektrárny do Týna nad Vltavou. Tady hlavní provoz pokračuje na Tábor, silnice č.105 odbočuje a provoz na ní je slabý.
Jel jsem přes Milevsko a Sedlčany. Je to tu dost kopcovité. Slunce zapadlo v 21h, měl jsem najeto už 202km. V Neveklově se začalo šeřit, rozsvítil jsem světla.
O pár km dál objížďka. Oprava mostu. Risknul jsem to, nebyl čas na objížďku, v nejhorším potok přenesu. Zhasnul jsem přední světlo, abych šetřil baterie,
domů cesta dlouhá. A v 22h je ještě vidět. A v uzavřeném úseku nic nepojede. Jelo. Policie. Jak páchám nepravosti, vždycky jsou u toho.
I tentokrát si mě nevšímali. Most byl hotový, chyběly snad jen čáry na silnici a ty se v dešti malovat nedají.
Klesání k Sázavě je lesem, tady bych byl bez světla vedle. Kamenný Přívoz, kopec nahoru, Jílové. Hodiny na náměstí ukazují 22:30. To stihnu do půlnoci.
Jesenice, Vestec. Potkávám nočního cyklistu, má dvě přední světla. A v Hrnčířích další cyklista, je 23:30.
Cestu jsem ukončil v 23:38. Ujeto 249km, převýšení 2500m, čas jízdy čistý 13h 58min, čas na trase 16h 41min. Únavu jsem kupodivu necítil.
Celkem jsem z Vídně do Prahy ujel 470km. Váha kola + nákladu byla 28kg.
FILABEL