Alpy, Amadé - Giro

24.5.2002 Avie přijíždí z Mělníka se zpožděním. Ale čeká mě velké překvapení. Jede Jarda Vejvoda a Jirka Klaban, "Králové Šumavy" z Korsiky 1998. Od pražského Hlavního nádraží odjíždíme po 16. hodině. Přes noc jedeme po trase Strážný, Passau, Burghausen, Salzburg a na parkovišti chvíli spíme. 25.5. Po 9h jsme v Radstadtu, v kempu. Sundaváme kola. Po poledni jedeme do města, na registraci závodníků, protože několik nejodvážnějších pojede zítra závod Amadé. Slabě mží. Projíždíme si první část trasy závodu přes Forstau, Pichl, Ramsau s výhledem na Dachstein, Filzmoos, Eben (71km). 26.5. V 7:30 startuje Alpen Cup, Amadé-maraton. Vyprovázíme závodníky, po odstartování se vracíme do kempu, prší. Odhadujeme příjezd závodníků kolem 13 h, jedeme proto zase na náměstí do Radstadtu. Závodníci přijíždějí v chumlech a tak se mi nepodařilo nikoho nafilmovat, taky proto, že cestou měnili dresy. Přestalo pršet a tak jsem si vyjel do 22 km vzdáleného, ale o 877 m výše položeného Obertauernu (1739 mnm). Ujel jsem ten den 45 km. 27.5. Počasí se trochu zlepšilo, mží jen občas. Jedeme přesunovací etapu, nejprve směrem na Zell am See, částečně po vedlejších silničkách. U Brücku (775 mnm) uhýbáme vlevo, směrem na Grosglockner, Avie čeká ve Fuschu. Trocha jídla a jdem do toho. Dopravní značka vyhrožuje 33 km stoupání 12 %. Každý stoupáme svým tempem, kocháme se, fotíme. Dáša objevila kadibudku, volá na mě, ať se jdu podívat, jak je krásná, ale nemusím vidět všechno. Výška stoupá, teplota klesá. Sytá zeleň se mění na šeď skály a bílý sníh. Konečně vidím první vrchol, FuscherTörl (2407 mnm) s odbočkou na Edelweißspitze. Zdolávám záverečné serpentiny. Malá zastávka na FuscherTörl a teplo vzniklé námahou se rychle ztrácí. V dálce už vidím oba tunely na Hochtor, na snímku jsou portály zvýrazněny šipkami. Krátký sjezd o 160 m a je mi zima. Konečně zase stoupání a průjezd prvním tunelem. Sněhová závěj vpravo od silnice přesahuje 2 m. Teplota klesá na 2 oC, fouká vítr a mží se sněhem. Za tunelem je bufet, v umývárně je Michal. Neprší tu a nefouká. Pouštím sušič rukou, funguje. Hřeju si ruce, Michal i hlavu. A strategii sjezdu máme rozdílnou. Já jedu co nejrychleji, abych byl v teple dřív, než prostydnu. Michal jede co nejpomaleji, aby neprostydnul dřív, než bude v teple. Ten den jsme ujeli 117 km, převýšení 2560 m, čas jízdy 7:27. Průběh cesty je vidět na grafu z cyklokomputeru. Je zřetelně vidět každá zastávka, kdy křivka rychlosti klesne k nule. Jsou zaznamenány všechny zastávky během stoupání, odpočinek na Hochtoru i čekání po rychlém sjezdu u restaurace za odbočkou na vyhlídku a zastávka v Heiligenblutu. Je vidět, jak ve sjezdu rychle stoupala teplota vzduchu. Hodnoty jsou průměrné po 20 s. 28.5. Pokračujeme v přesunu. Jedeme přes Lienz (673 mnm) na Toblach. Kvůli rychlosti a některým cyklistům, kteří mají jenom silniční kola nejedeme po Drávské cyklostezce, ale po silnici. Cesta pořád mírně stoupá. Na Rakousko-Italské hranici se dělíme, jedna skupina pokračuje po silnici, zbytek po cyklostezce. Stezka je asfaltová a přímější než silnice a tak jsme nakonec rychlejší my. V Toblachu (1240 mnm) uhýbáme doleva, směrem na Cortinu. U Dürensee čeká Avie. Prší. Chvíli váháme, pak jedem do deště. Občas filmuju a tak z Cortiny (1210 mnm) stoupám do průsmyku Falzarego (2105 mnm) sám. Nahoře čeká Michal a Jarda. Jedeme dolů ještě kousek, do kempu Cernadoi. Tam Jarda zjišťuje, že nechal v průsmyku tašku s doklady, musí proto ještě vystoupat v dešti a zimě zpátky nahoru. Ujeto 133km, převýšení 2170m. 29.5. Sluníčko! Úkolem dneška je vidět část závodu Giro d'Italia v průsmyku Fedaia. Dávám si další osobní úkol, cestou přibrat další dvoutisícovku. Vyjíždím proto sám přes Arabbu. Všude je plno místních cyklistů, jedoucích k trase závodu. Z Arabby (1550 mnm) jedu proti trase Gira, policie ale odklání jen auta. Stoupám na Pordoi (2239 mnm). Občas se zastavím a pokochám pohledem zpátky do údolí. Těch 9 km jsem jel 63 min. Nahoře se prodírám davy návštěvníků a pak za motorkou, která svým hlukem davy lidí rozhání. Sjíždím do Canazei. Pořád se bojím, že potkám uzavírací vozidlo závodníků a pořád nic. Stoupám na passo Fedaia (2057 mnm), kolem se tyčí krásné štíty hor. Z Marmolády sjíždí lavina, naštěstí jen malinká. Lago di Fedaia je pokryto ledovou tříští. V 13:45 zaujímám výhodnou pozici ve svahu těsně u silnice. Asi za 45 min přijíždí z druhé strany průsmyku Michal, Dáša a další. Na závodníky ale čekáme do 16 h. Doprovázejí je vrtulníky, doprovodná auta i motorky novinářů, všichni se perou o místo na silnici vedle cyklistů. Závodníci si před sjezdem cpou za trika noviny. Po odjezdu závodníků čekám ještě hodinu, aby se uklidnil mumraj na silnici. Ale pořád se všude pletou diváci a odjíždějící auta. Přesto se mi ve sjezdu podařilo dosáhnout rekordní rychlosti 87 km/h. Ujeto 74 km, převýšení 2300 m. 30.5. A úkolem tohoto dne bylo vidět start Gira z Corvary. Jeli jsme přes Arabbu. Michal si ale nezjistil, kdy že to startují a tak jsme do Corvary přijeli pozdě. Projíždíme pěkné údolí směrem na Bruneck, ale odbočujeme na Enneberg (Marebbe), stoupáme a jedeme ve výšce nad údolím. Dáša se odpojuje, aby nejela přes Bruneck. Zastavujeme v Pieve di Marebbe, v hospůdce u kostela s krásným výhledem na Dolomity a pijeme kapučíno. Je skoro 30 oC, klid a pohoda. Relaxujeme přes hodinu a pak po vyhlídkové silničce sjíždíme do Brunecku. Pohoda končí. Jedeme po úzké silnici s hustým provozem kamionů, tak se dohadujeme, že pojedeme pohromadě. Michal povídá "kdybych náhodou poodjel, tak počkám" a půl dne jsme ho neviděli. Kamiony se za námi hromadily, nemohly často dlouhou dobu předjet. Konečně Toblach a cyklostezka. V Innichenu (San Candido) poslední občerstvení a na Italsko-Rakouských hranicích jsme nastoupili do Avie. Ujeto 111 km, převýšení 1270 m. FILABEL