Cyklovýlet do Jílového

30.3. 2001
Sraz byl v 8:00 na Kačerově u metra. Přihnal jsem se v 8:02 a přivítaly mě vyčítavé pohledy. Zase pozdě! Byl tu už i Michal Tř až z Mělníka, Lucie a Klára, Fred Pa, Jarda Ja a Honza (?). Ale poslední dorazil Martin Ry a Magda Še, na hraně akademické čtvrthodinky. Výpravu vedla Klára nekompromisně po výpadovce (Vídeňská), zvlášť použití levého jízdního pruhu u Thomayerovy nemocnice mi připadlo jako zbytečné dráždění řidičů. Vždyť by to šlo třeba Sulickou, Na Borovém a Novodvorskou. V Libuši jsme přibrali další cyklisty a teď nás bylo 14.
Jeli jsme přes Písnici, Dolní Břežany, Ohrobec, Zvole. A první defekt, způsobený zchátraceným pláštěm. Po zalepení to vydrželo do Okrouhla k benzínce. Tady jsme se rozhodli zanechat nešťastníka jeho osudu, přivolal si mobilem doprovodné vozidlo.
Odjezd 13ti cyklistů od benzínky se nepodařil napoprvé. Několik lidí vyjelo, ale od Zvole se řítil cizí cyklista, tak 60km/h. Zařval úměrně situaci a tím vnesl do našeho houfu chaos. Při lehké kolizi ve vlastních řadách lehla Klára. Cizí cyklista prokličkoval a zmizel. Kláře se vyvlíklo sedlo, ale po improvizované opravě jsme se pokusili vyjet podruhé. Tentokrát sebou třískla Lucie, ale šikovně a nic si nevyvlíkla. Napotřetí se výjezd podařil, sjeli jsme do Záhořan a vystoupali do Jílového.
V rozmezí asi půl hodiny jsme se sjeli před muzeem. Na nádvoří muzea probíhala akce Šikovné ruce-řemesla, ruční práce, zvyky zaměřené i na Velikonoce. Martin, Jarda, Honza, Fred a Magda odjeli radši do hospody, my zbylí jsme prolezli muzeum, a bylo se na co dívat. Zbytek výpravy tu zůstal, já, Michal, Lucie a Klára jsme se pokusili odjet. Zdržel nás kódový zámek, kola byla zamčená dohromady a majitelku zámku se nedařilo v rozsáhlých prostorách sehnat. Nakonec se podařilo kód vyhmatat, naše kola vypojit a hledali jsme v Jílovém hospodu Chotouň. Po další čtvrthodině jsme zjistili, že Chotouň není jméno hospody, ale další vesnice, kde ta hospoda je. Magda nevydržela čekat, venku bylo příliš krásně a samostatně odjela. Dali jsme lehký oběd a poupátko.
Podle Chotouňského potoka jsme odjeli na Žampach a do Kamenného přívozu. Cestou se ztratil Jarda s Fredem, cvičně si vydupli na Kněží horu. Z Kamenného přívozu jsme jeli po levém břehu po Posázavské stezce. Nevynechali jsme žádnou vyhlídku, pohledy na údolí Sázavy i železniční trať - posázavský pacifik, zaříznutou v protisvahu, byly úchvatné. V Pikovicích jsme se vrátili na pravý břeh a projeli Davlí kolem mostu "u Remagenu". Dál cesta podle břehu nevede, jen železniční trať tu prochází několika tunely. Chvíli jsme sbírali odvahu tunely pokořit, pak jsme to vzdali a vyjeli nahoru do Oleška. Kopec to byl strmý a tak jsme vesměs mlčeli. K vodě jsme se vrátili ve Vraném.
Po silničce jsme dojeli do Zbraslavi, po pěšince podjeli most přes Vltavu a dál jeli po navigaci. Byl ale zvýšený stav vody, něco jsme probrodili, kousek jsme šli po náspu podél trati a zase jsme zkusili navigaci. Je tu kameny dlážděný chodníček, toho času 20cm pod hladinou, v jednom místě i více, takže si Martin a Jarda opláchli málem i kolena.
V Komořanech začal konečně asfalt. Minuli jsme modřanský jez a po nové cyklostezce dojeli do Bráníka, dál po chodníku až pod Vyšehrad. Odpojili se další. Michala a Kláru jsem doprovodil po nábřeží, přes Štefánikův most do Holešovic, Trojskou a Klapkovou k vozovně Kobylisy. Oni pokračovali na Mělník, ujeli celkem 107km, já jsem jel přes Prosek a Strašnice na Jižňák, ujel jsem 105km. Byla už úplná tma, krátce po 21h.
P.S. Až 3.4. jsem se dozvěděl, že sraz nebyl v 8:00, ale v 7:30.

FILABEL