| | Cykloprojížďka po D8
|
9.2. 2001
Měl jsem nějaké služební pochůzky, tak jsem jako dopravní prostředek použil kolo.
Trasa Háje, Flora, Hloubětín (36min) moc záživná nebyla. Marek měl nedostupný mobil, tak
jsem jel sám, směrem na Troju.
Od mostu Barikádníků se nedá jet po pravém břehu Vltavy, staví se tu metro. Až od
tramvajového mostu je nábřeží průjezdné. V 12:00 jsem projel mezi Vltavou a ZOO. Je to
tu nově označené jako cyklotrasa č.2. Na žluté směrovce byly nejen Kralupy, ale i
Dresden..193km. Trochu mě to rozhodilo, nedával jsem pozor na cestu, vlastně
na rozbahněnou pěšinu a málem jsem vletěl do betonového potrubí, které tu na dně potůčku
mezinárodní pěšinu křižuje.
Přívoz v Roztokách měl zimní spánek. Potkal jsem dva cyklisty. Projel jsem kamenolomem.
Kámen a bláto. V Řeži jsem se pokoušel telefonovat Jardovi Janákovi, pracuje tu, ale
nedovolal jsem se. Alespoň jsem si dal guláš v kantýně Ústavu jaderného výzkumu.
Cesta po pravém břehu dál by byla šílená, jede se několik kilometrů po vrcholku kamenné
opěrné zdi několik metrů nad hladinou, po pravé straně skála a křoví. Podruhé jsem to
nechtěl zažít a tak jsem přejel přes lávku na levý břeh. Lávka vede k železniční stanici.
Je tu jen skála, trať a řeka. Obával jsem se jízdy po frekventované železniční trati, ale
vlaky jsou slyšet zdaleka. Podle kolejí jsem jel naštěstí jen asi 30m, pak se to trochu
rozšířilo a pěšinka se od kolejí vzdálila. V Libčicích už je silnice. Na konci Libčic
doprava k přívozu, po polní cestě mezi řekou a tratí do Dolan. Z Dolan zase mezi tratí a
Vltavou, po bahnité cestě se spadaným dubovým listím. Nebo bukovým? Vlastně nevím, ale
jehličí to určitě nebylo.
Podjel jsem železniční a potrubní mosty, vedoucí přes řeku. Konečně pěšina uhnula do
Kralup. Rozjel jsem se rychleji a bláto lítá kolem. Krosnul jsem hlavní silnici od mostu
a uhnul podle náhonu po značené cyklotrase č.2. Kde se tu zase vzala? Kde jsem jí vlastně
ztratil? A zase bahno. Po levé straně jsou krásně vymleté pískovcové skály a v nich
železniční tunely. Na mapě jsou dva. Ve skutečnosti jsou tři, dva krátké a jeden delší.
Z toho delšího vedou k pěšině dva příčné tunýlky.
V Nelahozevsi jsem jel podle řeky skoro až k mostu. Na parkovišti před hospodou
Pod Kaštany jsem z kola klacíkem odloubal asi tři kila bláta. Po silnici č.8
jsem projel Nové Ouholice k Nové Vsi. Bylo by ale lepší jet přes Staré Ouholice.
Z Prahy vede do Nové Vsi dálnice D8. Dál je rozestavěná, tak jsem na ní vjel. Na
několika místech se tu dokonce pracovalo, přestože bylo už čtvrt na tři. Povrch byl místy
úplně hotový, místy chyběla poslední vrstva. Ale i ta předposlední byla asfaltová.
Dělníci si mě nevšímali. Teplota vzduchu byla 7oC. Jel jsem sám po prázdné
široké dálnici. Sto metrů souběžně vlevo probíhala silnice E55, přecpaná auty a kamiony.
Viditelnost moc dobrá nebyla, takže jsem obrysy Řípu po pár kilometrech vpravo víc tušil
než viděl. Dojel jsem skoro až k Ohři, k Doksanům. Tady rozestavěná část končí
a dálnice je v provozu. Celkem jsem po dálnici ujel 17,7km za 49min. Docela nízká
rychlost, byl jsem ale dost utahaný jízdou terénem. Teplota vzduchu tady byla
6oC, je to holt víc na sever.
Zpátky jsem jel až do Ouholic po stejné trase, tady jsem dal obědovečeři v příjemné
hospůdce. Dal jsem si i malé pivo, nejstarší jontový nápoj. Za minutu jsem cítil, jak se
mi vlévá do nohou. Zvláštní a příjemné vlny mi proběhly celým tělem až do nohou a zase
zpátky. Něco mi to připomíná, ale co?
Přejel jsem přes Vltavu, kolem Kaučuku Kralupy, přes Chvatěruby k řece. Blátem
Na Dol, pak příčným údolíčkem do Vodochod. Tím jsem vyjel z mapy. Stejně jsem
na ní ale neviděl, byla už úplná tma. Směr jsem držel podle letadel, klesajících
k Ruzyni. Točí tu od jihu na západ. Nic jiného na obloze vidět nebylo. Projel jsem
Klecany a Zdiby. Pak nejkratším směrem přes Bulovku, Jarov, Skalku domů.
Ujel jsem 135km.
FILABEL